Na klíční kosti nad srdcem mám tetování havrana s roztaženými křídly. Z křídel mu vedou přes mé rameno až na lopatku plameny, z nichž povstává jako bájný Fénix. Symbolika obou ptáků je pro mě velmi důležitá.
HAVRAN JAKO SPOJENEC MEZI NEBEM A ZEMÍ
Havran je pro mě symbolem moudrosti, inteligence a intuice. Mám ho spojeného s překonáváním bolesti, v jejíž přítomnosti se člověk potkává sám se sebou a kde s láskou přijímá a integruje své temné stránky. Vnímám ho jako takového spojence mezi duchovním a fyzickým světem - mezi nebem a zemí, i jako posla smrti. Smrt je zde ale spíš znovuzrození, transformace, kdy něco starého umírá a něco nového se rodí. Fénix nese podobný význam jako La Loba v předchozím článku.
FÉNIX SPÁLÍ SÁM SEBE A POVSTANE Z POPELA
Fénix je pro mě symbolem odvahy, vnitřní síly a svobody. Stejně jako havrana ho mám úzce spojeného s neustálým cyklem znovuzrození, transformací a sebeaktualizací. Vnímám ho velmi spirituálně - právě v souvislosti s tím, že člověk s každou transformací víc a víc objevuje to, kým skutečně je. A to nejen na psychologické úrovni, kdy se stává autentičtějším, ale také na úrovni toho, že si uvědomuje svou duchovní podstatu a moc.
Když nadejde čas, Fénix doletí na posvátné místo, kde sám sebe spálí. Je to nesmírně odvážný pták, protože se nebojí bolesti, která nevyhnutelně přijde, když vzplane ze svých vlastních plamenů. A pak, až projde procesem hoření, znovuzrodí se ze svého popela a roztáhne křídla. Spálení sebe sama je tak očistný rituál, kterým se zbavuje starého a nepotřebného, aby mohlo vzniknout něco nového, co je s ním více v souladu.
PLAMEN V NÁS
Vzpomínám si na pozdní zimní odpoledne v kavárně na Kampě s jednou mou milou kamarádkou, se kterou rády vedeme dlouhé a hluboké hovory.
Povídaly jsme si o jejím podnikání. Svěřila se mi, že velmi touží své podnikání posunout na novou úroveň. Popsala to tak, že v ní je takový malý plamínek, který se chce rozhořet, ale že se zároveň bojí nechat ho vzplanout, protože ví, že spálí věci, které ještě není připravena nechat spálit. A tak ho v sobě vytrvale dusí a není jí z toho dobře.
Když jsem se jí zeptala, co byl ten plamínek, odpověděla, že to byla část jí samotné, která se skrz to, co chtěla v podnikání vytvořit, toužila projevit.
Jak krásně to popsala!
Plamen vnímám jako vnitřní touhu člověka být svobodně sám sebou - žít v plné integritě a potenciálu. Cítím, že abychom se v životě mohli skutečně osvobodit, potřebujeme přestat utíkat sami před sebou. To často znamená postavit se nejprve svým stínům, zraněním, strachu a omezujícím přesvědčením.
ZAČÍT HOŘET CHCE ODVAHU
Chce to odvahu začít se zase cítit a zpracovávat všechnu tu bolest a nekomfort. Je to jako hořet ve vlastních plamenech. Zároveň je to ale proces, při kterém se člověk dostává ke svému jádru. S každým plamenem, který ho ožehne, sloupává další a další vrstvu cibule - a to je něco, co za mě osobně stojí za všechnu tu bolest.
Mé tetování vznikalo asi dvacet pět hodin rozdělených na tři dny. Je hodně tmavé, detailní a vystínované. A nebudu lhát, že to nebolelo. Některá místa bolela míň, ale u některých, například na klíční kosti u krku nebo u podpaždí mi to připadalo, jako by mi tater opakovaně opaloval tato zranitelná místa plamenem zapalovačem.
Vzpomínám si, jak jsem tam nehnutě ležela na lehátku a přišlo mi to příznačné - cítila jsem se jako ten havraní Fénix, který se rodil pod rukama mého tatera Yana. Doslova jsem hořela. Yan není Čech a při práci se soustředí a nemluví. Proto jsem byla většinu času se svou bolestí v tichu. Byl to pro mě neskutečně transformační zážitek - vystavit se bolesti, před kterou neuteču, i když vím, že v té bolesti budu několik hodin.
NĚKDY JE POTŘEBA NECHAT STARÉ VĚCI SHOŘET
V životě i v podnikání procházíme stejnými cykly. Někdy je potřeba nechat něco shořet, i když víme, že nás to bude bolet. Můžou to být produkty, služby, lidé, spolupráce, ale také naše pochyby, strachy, vzorce chování či limitující pohledy na podnikání, které nám už neslouží.
OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ
HAVRAN JAKO SPOJENEC MEZI NEBEM A ZEMÍ
Havran je pro mě symbolem moudrosti, inteligence a intuice. Mám ho spojeného s překonáváním bolesti, v jejíž přítomnosti se člověk potkává sám se sebou a kde s láskou přijímá a integruje své temné stránky. Vnímám ho jako takového spojence mezi duchovním a fyzickým světem - mezi nebem a zemí, i jako posla smrti. Smrt je zde ale spíš znovuzrození, transformace, kdy něco starého umírá a něco nového se rodí. Fénix nese podobný význam jako La Loba v předchozím článku.
FÉNIX SPÁLÍ SÁM SEBE A POVSTANE Z POPELA
Fénix je pro mě symbolem odvahy, vnitřní síly a svobody. Stejně jako havrana ho mám úzce spojeného s neustálým cyklem znovuzrození, transformací a sebeaktualizací. Vnímám ho velmi spirituálně - právě v souvislosti s tím, že člověk s každou transformací víc a víc objevuje to, kým skutečně je. A to nejen na psychologické úrovni, kdy se stává autentičtějším, ale také na úrovni toho, že si uvědomuje svou duchovní podstatu a moc.
Když nadejde čas, Fénix doletí na posvátné místo, kde sám sebe spálí. Je to nesmírně odvážný pták, protože se nebojí bolesti, která nevyhnutelně přijde, když vzplane ze svých vlastních plamenů. A pak, až projde procesem hoření, znovuzrodí se ze svého popela a roztáhne křídla. Spálení sebe sama je tak očistný rituál, kterým se zbavuje starého a nepotřebného, aby mohlo vzniknout něco nového, co je s ním více v souladu.
PLAMEN V NÁS
Vzpomínám si na pozdní zimní odpoledne v kavárně na Kampě s jednou mou milou kamarádkou, se kterou rády vedeme dlouhé a hluboké hovory.
Povídaly jsme si o jejím podnikání. Svěřila se mi, že velmi touží své podnikání posunout na novou úroveň. Popsala to tak, že v ní je takový malý plamínek, který se chce rozhořet, ale že se zároveň bojí nechat ho vzplanout, protože ví, že spálí věci, které ještě není připravena nechat spálit. A tak ho v sobě vytrvale dusí a není jí z toho dobře.
Když jsem se jí zeptala, co byl ten plamínek, odpověděla, že to byla část jí samotné, která se skrz to, co chtěla v podnikání vytvořit, toužila projevit.
Jak krásně to popsala!
Plamen vnímám jako vnitřní touhu člověka být svobodně sám sebou - žít v plné integritě a potenciálu. Cítím, že abychom se v životě mohli skutečně osvobodit, potřebujeme přestat utíkat sami před sebou. To často znamená postavit se nejprve svým stínům, zraněním, strachu a omezujícím přesvědčením.
ZAČÍT HOŘET CHCE ODVAHU
Chce to odvahu začít se zase cítit a zpracovávat všechnu tu bolest a nekomfort. Je to jako hořet ve vlastních plamenech. Zároveň je to ale proces, při kterém se člověk dostává ke svému jádru. S každým plamenem, který ho ožehne, sloupává další a další vrstvu cibule - a to je něco, co za mě osobně stojí za všechnu tu bolest.
Mé tetování vznikalo asi dvacet pět hodin rozdělených na tři dny. Je hodně tmavé, detailní a vystínované. A nebudu lhát, že to nebolelo. Některá místa bolela míň, ale u některých, například na klíční kosti u krku nebo u podpaždí mi to připadalo, jako by mi tater opakovaně opaloval tato zranitelná místa plamenem zapalovačem.
Vzpomínám si, jak jsem tam nehnutě ležela na lehátku a přišlo mi to příznačné - cítila jsem se jako ten havraní Fénix, který se rodil pod rukama mého tatera Yana. Doslova jsem hořela. Yan není Čech a při práci se soustředí a nemluví. Proto jsem byla většinu času se svou bolestí v tichu. Byl to pro mě neskutečně transformační zážitek - vystavit se bolesti, před kterou neuteču, i když vím, že v té bolesti budu několik hodin.
NĚKDY JE POTŘEBA NECHAT STARÉ VĚCI SHOŘET
V životě i v podnikání procházíme stejnými cykly. Někdy je potřeba nechat něco shořet, i když víme, že nás to bude bolet. Můžou to být produkty, služby, lidé, spolupráce, ale také naše pochyby, strachy, vzorce chování či limitující pohledy na podnikání, které nám už neslouží.
OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ
- Co je na vaší podnikatelské cestě potřeba spálit?
- A z jakého důvodu to je pro vás tak bolestivé, že v sobě tento plamen neustále dusíte? Čeho se bojíte?
- Jak by vypadalo vaše podnikání v okamžiku, kdy vše nepotřebné shořelo a kdy jako Fénix roztahujete z popela svá křídla?
ZÁVĚREM
Možná právě teď cítíte v sobě také plamínek - tichý, ale vytrvalý. Touhu být ještě víc sama sebou. Vytvořit něco, co tu ještě nebylo. Dotknout se své podstaty, nechat staré shořet a narodit se znovu – pravdivější, laskavější, volnější, silnější.
Ale možná se toho plamene také bojíte, protože cítíte, že když vzplane, nebude už cesty zpět. A to je v pořádku. I Fénix čeká na svůj čas. I on ví, že čekání je součást rituálu znovuzrození.
Někdy je třeba jen tiše čekat a nechat věci plynout. Dovolit si cítit. A až přijde chvíle, kdy už nebudete moct jinak – začnete hořet. Bude to bolet, ale v tom ohni nalezenete uvnitř sebe vše, co jste kdy hledali venku - a z toho místa roztáhnete svá krásná a jedinečná křídla.
_
“There is freedom waiting for you,
On the breezes of the sky,
And you ask "What if I fall?"
Oh but my darling,
What if you fly?”
Erin Hanson