Na úvod se přiznám, že mi sepsání tohoto textu zabralo celý den. Není to tedy krátký článek, který si přečtete v tramvaji mezi dvěma zastávkami. Jeho čtení vám zabere 19 minut. Myslím si ale, že informace v něm jsou velmi hodnotné a že mají tu moc skutečně vám pomoci na vaší podnikatelské cestě. Po jeho přečtení budete mít účinný nástroj, jak pracovat s mindset bloky a sabotážemi, které vám brání růst v podnikání.
Zároveň to ale není jednoduché čtení, je to spíš materiál k prostudování, který jde do hloubky a ke kterému se můžete vracet i později. Má sloužit jako detailní průvodce pro vnitřní práci.
V článku vám představím Metodu zhasnutého hřiště, jak jsem ji pojmenovala. Tuto metodu používám při práci se svými klienty a protože vím, jak je účinná, chci se s vámi o ní podělit. Pomohla mně i mnoha mým klientům.
Předtím, než se pustíte do tohoto článku, doporučuji si přečíst ještě tento - Vaše autentická podnikatelská verze. V něm si definujete svou vyšší autentickou podnikatelskou verzi - to je vaše jedinečné podnikatelské já, které ve vás už teď žije a dýchá, a které čeká jen na vaše povolení se projevit - a to každý den, klidně už dnes.
Proč je důležité přečíst si i předchozí článek?
Vystavíte se v něm svému potenciálu. A to je zásadní moment. Když se totiž vystavíme svému potenciálu, objeví se zákonitě také překážky, které nám v jeho prožívání brání. Jsou to takové osobní klacky, které házíme sami sobě pod nohy - říkejme jim sabotáže. A právě o odstranění těchto klacků - sabotáží pojednává Metoda zhasnutého hřiště.
KDE JE POTENCIÁL, TAM JSOU I SABOTÁŽE
Sabotáže můžou být nezpracované emoce, myšlenky, omezující přesvědčení, strachy a pochyby - vlastně vše, co nám stojí v cestě mezi podnikání v našem plném, autentickém potenciálu a naším současným podnikáním.
Proč nemůžete žít a podnikat tak, jak chcete - tak, jak je to jen a jen vaše? Z čeho máte strach, o čem pochybujete, čem nevěříte? Jaké překážky vám v tom podle vás brání?
To jsou otázky, které si potřebuje každý, kdo podniká, položit. Díky odpovědím právě na tyto otázky, získáte velmi důležité informace, které můžete použít pro svou vlastní mindset práci - například prostřednictvím Metody zhasnutého hřiště, se kterou pracuji a kterou jsem neustálým používáním s klienty vyvinula tak, aby byla co nejúčinnější.
MINDSET PRÁCE JE PRO PODNIKÁNÍ ZÁSADNÍ
Než se k ní ale dostaneme, pojďme si říct ještě něco o tom, proč je mindset práce v podnikání tak důležitá. Říká se, že za úspěch v podnikání je zodpovědný až z 80% právě mindset - naše nastavení mysli. Z 80%! A to je opravdu dost.
Můžete totiž stokrát vědět, jak se věci dělají, pokud ale nezpracujete své překážky, budou vám neustále sabotovat podnikatelský růst.
Z energetického hlediska potřebujete vibrovat na stejné frekvenci jako vaše autentické podnikatelské já. Nepředstavujte si za tím nic ezoterického. V praxi to jednoduše znamená, že myslíte, konáte a rozhodujete se v souladu se sebou. Je tam soulad vašeho vnitřního já a vnějších rozhodnutí a energie, kterou vkládáte do svých činů.
Můžete si to představit jako světlo majáku, které z vás vychází v té nejčistší podobě. Lodě, které jsou s vámi v plném souladu, si k vám do přístavu jednoduše najdou cestu. Pokud jsou ve vašem vyzařování bloky, pak je vaše světlo slabé, přerušované a pro lodě tak zároveň nerozpoznatelné. Kvůli nejasnému světlu tak nemůžete přitahovat to, co je s vámi v souladu.
Mindset práce je tedy takové lazení - s každým odstraněným blokem se dostáváme více ke svému autentickému já a v každodenním životě tak myslíme, rozhodujeme se a chováme se jinak - s osobní integritou, v souladu se sebou. Děláme také věci s úplně jinou energií - a přesně tato autentická a čistá energie z nás září a přitahuje tak do podnikání ty správné příležitosti, zákazníky a spolupráce, které jsou s námi na energetické úrovni v souladu.
METODA ZHASNUTÉHO HŘIŠTĚ
Cílem tohoto článku je s vámi sdílet jednoduchou ale velmi účinnou metodu, kde každý může pracovat na svém mindsetu a přibližovat se tak sám sobě a svému potenciálu.
Dejme tomu, že u vás došlo k uvědomění, že jednu z věcí, která vám brání podnikat naplno je například prokrastinace. Pojďme si na tomto příkladu předvést, jak této své sabotáži lépe porozumět.
Metoda zhasnutého hřiště má pět kroků, které si nyní v krátkosti představíme a pak se každému kroku budeme věnovat podrobněji:
Toto byl zjednodušený postup, jak s danou sabotáží pracovat. Principem je pochopit svou sabotáž a najít způsob, jak se rozhodovat a konat jinak - ne podle starého, nezdravého, zažitého vzorce, ale podle nového zdravého vzorce, který nevychází ze zraněného místa - ze strachu a nedostatku, ale z lásky a hojnosti.
Pojďme se na všech pět kroků podívat podrobněji.
KROK 1 – ZVĚDOMĚNÍ SI SABOTÁŽE
Jistě se shodneme, že není možné změnit něco, o čem nevíme, že máme – proto je potřeba svou sabotáž pochopit, pojmenovat a rozpoznat její projevy – dostat ji do vědomí. Tím, že si své sabotáže budeme vědomí, můžeme s ní pracovat tak, aby nás neovlivňovala a nebránila nám v podnikatelském úspěchu.
To samozřejmě vyžaduje růstovou mysl a převzetí zodpovědnosti – tedy ochotu něco změnit a důvěru, že je toho člověk schopný – že není obětí okolností a má moc držet otěže svého života a podnikání ve svých rukou.
V této části potřebujete znát odpověď na tyto dvě otázky:
Vraťme se k tématu prokrastinace, která nás bude doprovázet jako příklad pro mindset práci. Možná u vás při vystavení se své vyšší autentické verzi, která podniká a žije ze svého plného potenciálu, došlo k uvědomění, že sice víte, co máte dělat, ale že je pro vás těžké to skutečně jít udělat a konzistentně a trpělivě v tom pokračovat.
V této fázi Metody zhasnutého hřiště je důležité vzít si tužku a papír – pověnovat se sobě a darovat si prostor, kdy si napíšete, jak se prokrastinace konkrétně projevuje ve vašem podnikání.
Váš zápis může vypadat například nějak takto:
Jak už asi vidíte, mindset práce není úplně příjemná práce, ale pokuste se to hned v úvodu nevzdat. Nebojte se při popisování své sabotáže jít do hloubky a do detailů – je to přeci jen vaše sabotáž a je jen na vás jí perfektně porozumět a rozpoznat její jedinečné projevy ve vašem konkrétním podnikání.
Není se za co stydět, za co se vinit nebo se na sebe zlobit za to, že ji máte. Každý člověk nějakou sabotáž má. Není s vámi nic špatně - to si prosím pamatujte.
A nyní je čas svou sabotáž pojmenovat. Možná už jste její název věděli od začátku, protože pojem prokrastinace je obecně známý. Možná je vaší sabotáží něco jiného – strach zvýšit ceny, přílišné šetření, přílišné utrácení, přílišná kontrola, přílišná péče, strach být vidět nebo tendence strkat hlavu před odpovědností do písku. Můžete si ji pojmenovat po svém – například „neustálé odkládání věcí“. Může to být také třeba nějaké omezující přesvědčení – například „všichni podnikatelé jsou podvodníci“.
Je to jen na vás – vždy svou sabotáž pojmenujte, bude se vám snáz rozpoznávat, až se s jejími projevy setkáte příště. V hlavě vám pak naskočí – „aha – to je vlastně ta moje přílišná péče o druhé“.
Pokud máte jasno v tom, jak se sabotáž projevuje, a pokud ji máte pojmenovanou, pojďme společně na další krok. Podíváme se na to, kde má vaše sabotáž své kořeny – jak vlastně vznikla.
KROK 2 – KDE MÁ SABOTÁŽ KOŘENY
Sabotáže vznikají obvykle v dětství, kde dochází k našim vnitřním zraněním. Často mají tendenci opakovat se v různých formách v dospělosti, kdy k nám přicházejí jako zkoušky.
Někdy takovou zkoušku rozpoznáme a pochopíme, že nám přišla otevřít oči a vrátit nás zase víc sama k sobě. A někdy takovou zkoušku nepochopíme nebo jí vzdorujeme, což může mít za následek to, že se naše zranění prohloubí a zkouška přijde později znovu, výraznější.
Najít kořeny svých sabotáží chce někdy trochu sebe-pátrání, ale všichni tak nějak podvědomě víme, kde máme začít.
Možná vám pomůže některá z těchto oblastí, kde můžete začít hledat:
Vezměte si tedy znovu tužku a papír a zamyslete se, kde vaše sabotáž mohla vzniknout, kde má své kořeny.
Váš zápis ohledně prokrastinace by mohl vypadat nějak takto:
Je zřejmé, že vaše vzpomínky nebudou úplně příjemné a že možná budou bolestivé. Pokud cítíte, že je pro vás velmi těžké vzít je jako vodítka k dalšímu růstu, protože tam jsou pořád přítomné pocity viny, studu, hněvu nebo neschopnost odpuštění, doporučuji vám spolupracovat s terapeutem a některé věci uvnitř sebe pohladit, přijmout a zároveň odpustit sobě nebo druhým.
Záleží na vás, jak se ohledně své minulosti cítíte. Někdy to potřebuje terapeutickou práci a někdy nám tyto vzpomínky pomůžou pochopit opakující vzorce, od kterých se můžeme odpíchnout pro svůj další růst. Je na vás, položit si ruku na srdce a dát si to, co v této chvíli potřebujete.
KROK 3 – CO VÁM SABOTÁŽ BERE
Nyní, když už znáte, jak se vaše sabotáž projevuje a kde vznikla, je potřeba podívat se pravdě do očí a zjistit, co vám skutečně bere – o co kvůli ní přicházíte, a to v těchto rovinách:
Opět je potřeba si vše zapsat. Nestačí nechat to jen v hlavě. To, co je na papíře, je zároveň něco, k čemu se můžete opakovaně vracet a co vám pomáhá téma zpracovat.
Pojďme tedy rovnou na příklady, jak se prokrastinace může projevovat negativně ve vašem životě a podnikání a jak by zhruba mohl vypadat váš další zápis:
Možná pro vás je tato část vnitřní práce trochu šokující. Není totiž jednoduché vidět, o co všechno kvůli své sabotáži přicházíte a na kolik úrovní vašeho života a podnikání má negativní vliv.
Zároveň je ale důležité pochopit, že i přesto, že platíme hodně vysoké splátky za to, že si svou sabotáž necháváme, je tu také něco, proč si ji držíme. Je tu benefit, který převyšuje všechny tyto negativní důsledky. Právě tento důležitý aspekt je potřeba rozkrýt ve čtvrtém kroku Metody zhasnutého hřiště.
KROK 4 – CO VÁM SABOTÁŽ DÁVÁ
Pojďme se společně zamyslet nad tím, proč si každý z nás drží své sabotáže, i když víme, že za to platíme vysokou cenu. Co je na nich tak velmi přitažlivé, že jsme ochotní nést všechny tyto nepříjemné následky?
Odpověď je jasná. Každá sabotáž nám dává tři obrovské benefity:
Sabotáže nás tedy chrání před bolestí, nepohodlím a nebezpečím. A to je, dejme si ruku na srdce, hodně silný motivátor. Bude tak vyžadovat odvahu osvobodit se a roztáhnout křídla.
Když se na to podíváme hlouběji, zjistíme, že sabotáž vlastně není „nepřítel“, ale strategie, kterou naše psychika kdysi dávno vymyslela, aby nás ochránila. Často zjistíme, že už tuto ochranu nepotřebujeme.
Když se ale dlouhodobě a nevědomě držíme svých sabotáží a nezdravých vzorců:
Je to neustálé napětí mezi potřebou zůstat neměnný v bezpečí a potřebou růst, objevovat a vyvíjet se. Paradoxem je ale to, že právě tato přílišná ochrana sabotáží nás ve výsledku stojí úplně nejvíc – stojí nás život, který bychom mohli žít, a který tak zůstává nežitý.
Zároveň je těžké se sabotáží pustit – museli bychom přijmout nejen bolest ze zranění, ale i chaos a nejistotu přerodu do nové verze, což s sebou často nese potřebu opustit věci, které s námi už nejsou v souladu a které ještě nejsme připraveni nechat odejít.
Zóna komfortu, zóna učení a zóna paniky
Často máme potřebu udělat razantní krok nebo jít do extrému, ale účinná je ve výsledku pouze trpělivá, vědomá cesta, při které sami se sebou pracujeme a kde se často pohybujeme v oblasti lehkého nekomfortu.
Překročení prahu komfortní zóny vnímá mnoho lidí jako něco, co je extrémně nepohodlné a bolestivé. Jako bychom bez přípravy skočili nazí v lednu do rybníka. Jako by tam byla jakási forma sebe-trestu, kdy si uvědomíme, že jsme se sami k sobě nechovali zdravě, a máme potřebu se za to potrestat překonámí velké bolesti a nepohodlí, jen abychom si dokázali, že už jsme v pořádku, že už nejsme slabí a zranitelní.
To ale nefunguje. Nemáme schopnost něco tak náročného dlouhodobě vydržet. To, že jsme v teple svého obývacího pokoje, se dá přirovnat ke komfortní zóně. To, že skočíme do ledové vody bez přípravy, je zóna paniky. Mnoho lidí si takto představuje výstup z komfortní zóny, protože nevědí, že mezi komfortní zónou a zónou paniky je ještě zóna učení.
Pohybovat se v zóně učení je zdravá a udržitelná forma vycházení z komfortní zóny. Může mít podobu toho, že se začneme pravidelně ráno sprchovat vlažnou vodou a pak postupně studenou. Může to vypadat tak, že začneme s otužováním už v září.
Je to laskavé a zároveň pevné. Nic si nenamlouváme, ale současně jsme sami sobě laskavou oporou. To je to pravé vítězství. Když roste sval, bolí to. Pokud bychom si ale hned napoprvé sval natrhli, k ničemu to nepovede.
Pokud tedy už lépe chápeme ten obrovský benefit každé sabotáže – tedy to, že nás chrání před bolestí, nekomfortem a nebezpečím – a zároveň si uvědomujeme, že existuje udržitelná cesta, jak se ze zajetí sabotáže osvobodit, pojďme prozkoumat poslední krok, kde se sami se sebou setkáme na zhasnutém hřišti – a na kterém máme vždy svobodu rozhodnout se vědomě a jinak, než jak nám velí zajetý sabotážní vzorec.
KROK 5 – ZMĚNA VZORCE
Pokud jste dočetli až sem a zapsali si všechny myšlenky a podněty na papír, pravděpodobně své sabotáži hlouběji rozumíte. A to je velmi dobře, protože až se s ní setkáte – třeba ještě dnes nebo hned zítra – budete o ní vědět, poznáte ji.
Všechny předchozí body metody vám pomohly v jedné zásadní věci – dokážete díky nim detekovat projevy sabotáže v běžném životě. Zároveň jste získali odvahu, že změna nemusí být extrémně bolestivá, ale že je rozhodně možná – a že dělat věci jinak a zdravěji není trest, nýbrž projev sebelásky a sebeopory.
Mezi podnětem a naší reakcí na něj existuje magický prostor, ve kterém se dějí zázraky. Říkám mu zhasnuté hřiště.
Když přijde do vašeho života podnět a vy dokážete detekovat, že na něj máte sklon zareagovat prostřednictvím zajetého, nezdravého, sabotážního vzorce, dostáváte se (ještě před tím, než zareagujete) do posvátného prostoru zhasnutého hřiště.
Jako by svět kolem vás na chvilku zhasl a vy stojíte na tomto hřišti – v prostoru mezi podnětem a reakcí. Jste tam jen vy a utkáváte se zde jen sami se sebou. Světla jsou zhasnutá. Nikdo vás nevidí. Nikdo na vás nebude bručet, když prohrajete. A nikdo vám ani nezatleská, když vyhrajete. A to je dobře, protože jediný, kdo k tomu, co se na hřišti odehraje, má co říct, jste pouze vy sami.
Máte zde jen pár vteřin na rozhodnutí. Jít starou vyšlapanou cestou nebo zvolit cestu novou? Opustit se, anebo se postavit za sebe? Přesně tenhle souboj se sebou se děje na zhasnutém hřišti. Vždy máme dvě volby – zvolit vyšlapanou cestu, kterou jsme šli už tolikrát, nebo si postupně vyšlapat novou. Máme příležitost pokračovat ve starém nezdravém scénáři, nebo napsat nový.
Tady, na tom místě, jsme každý svobodný. Situace nastala, tendence na ni zareagovat nezdravým vzorcem tu je také (a možná tu s námi také ještě dlouho bude), ale my zde máme svobodnou a vědomou volbu symbolicky zhasnout světla, nadechnout se a rozhodnout se jinak a lépe – být v souladu se sebou, nebo v nesouladu se sebou, být vědomý tvůrce svého života, nebo být nevědomá oběť událostí. To je boj, který se děje na zhasnutém hřišti.
Krásným vedlejším efektem našeho pobytu na zhasnutém hřišti je, že se na této posvátné půdě setkáváme sami se sebou a se svou bolestí. A když tady před sebou a před svou bolestí neutečeme, roste uvnitř nás vše, co jsme předtím hledali jen venku.
Co tím myslím?
Na zhasnutém hřišti ale zjistíte, že jistota, povolení i záchrana nejsou venku, ale uvnitř vás:
Není fascinující, jak významný prostor zhasnuté hřiště je? Co vše se na něm ve skutečnosti děje?
A to není všechno. Máme tam také vždy na výběr – v prostoru mezi podnětem a reakcí můžeme zareagovat s láskou k sobě, být sami sobě oporou, respektovat sami sebe – anebo přesně naopak – můžeme před sebou utéct nebo se ignorovat. Jenže nejde získat lásku, oporu ani respekt druhého, pokud před ním utíkáme nebo ho ignorujeme.
Proto máme na tomto hřišti skvělou příležitost budovat si sami v sobě vnitřního parťáka – někoho, kdo nás miluje, respektuje, podporuje, s kým jsme v bezpečí a o kterého se můžeme opřít.
A pokud si takto budujeme důležité věci uvnitř, nemusíme o ně už usilovat venku. Láska, bezpečí, jistota, opora, respekt – to vše k nám přirozeně přichází zvenku, pokud to máme uvnitř. Náš vnější svět je odrazem toho vnitřního. Proto je toto pomyslné zhasnutí tak důležité pro život i podnikání. Dává nám do rukou moc. A čím častěji si navykneme zhasínat a dopřávat si prostor mezi podnětem a reakcí a zareagovat v něm v souladu se sebou, tím víc náš život i podnikání nabírá pomalu, ale jistě nový směr – protože jsme to koneckonců my, kdo v těchto klíčových chvílích stojí u kormidla.
Když mé klientky při koučování seznámím s metodou zhasnutého hřiště, velmi často spolu pak řešíme, jak v praxi tento prostor vytvořit a nesklouznout hned do zajetého scénáře.
Během každého dne nastane mnoho příležitostí zhasnout, proto vám zde ještě navrhnu několik způsobů, které pomáhají prostor mezi podnětem a reakcí vytvořit:
1. Cvičení na uvědomění si podnětů
Někdy je potřeba podpořit zvědomění si podnětů, proto radím klientům vzít si každý večer po dobu jednoho týdne papír a tužku a napsat si, kdy zareagovali starým nezdravým způsobem a kdy šli novou zdravou cestou.
Toto cvičení neslouží k tomu, abychom se cítili špatně. Jsme jen lidé a je přirozené, že na každý podnět nezareagujeme správně. Toto cvičení nás ale naučí si podnětů všímat – a spolu s jejich uvědoměním roste i možnost zareagovat příště jinak, protože zjistíme, že se stejné situace neustále opakují – jen vždy v trochu jiných kulisách. Toto cvičení vám dá schopnost rozeznat kulisy a s nimi i větší možnost v situacích “zhasínat”.
2. Kotvy
Principem je vytvořit si kotvící návyk, který nám připomene, že je potřeba na pár chvil zhasnout. Může to být hluboké nadechnutí, napočítání do tří, fyzický pohyb – například položení si ruky na srdce – nebo vizuální připomínka. Můžeme mít například na nástěnce nebo na pracovní ploše napsané heslo “zhasni”, které nám připomíná životodárnou potřebu se v prostoru mezi podnětem a reakcí potkat se sebou na zhasnutém hřišti.
3. Vytvoření odstupu
V jakékoliv situaci si můžeme vytvořit také umělý odstup – můžeme si dojít pro sklenici s vodou, promasírovat si šíji, uvařit si kávu nebo čaj, odskočit si na toaletu nebo se před rozhodnutím jít na chvíli projít. Tento přístup není o útěku, ale o vytvoření časového prostoru, který nám pomůže rozhodnout se jinak a lépe.
4. Trénink v lehčích situacích
Je také možné cvičit se ve vytváření prostoru zhasnutého hřiště v situacích, kde to pro nás není tak emočně významné – například, když máme chuť doplnit si rychlý dopamin sáhnutím po mobilu nebo si dát sladkou tyčinku. Čím víc to natrénujeme na maličkostech, tím snáz nám to půjde u velkých, emočně náročných věcí.
V podstatě je jedno, jakou cestou se k vytvoření svého osobního rituálu zhasnutí dostanete. Důležité je, že to začne být vaše automatická reakce – vaší přirozenou reakcí pak nebude vletět bezmyšlenkovitě do vyšlapaného vzorce, ale zhasnout a pak se rozhodnout zareagovat novým, zdravějším způsobem.
Tak můžete krok za krokem měnit svůj život i podnikání. Neexistuje žádná zázračná pilulka, neexistuje magický skok do světa, kde je vše podle vašich představ. Je to právě postupná cesta správných rozhodnutí, kdy krok za krokem postupně tvoříte svůj život.
Metoda zhasnutého hřiště se jeví jako lehká. To, co je těžké, je potkávat se na zhasnutém hřišti sami se sebou. To ale neznamená, že metoda není účinná. Pokud se naučíte pravidelně zhasínat a volit si na tomto magickém hřišti sami sebe, budete mít úplně jiné výsledky.
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ
Metoda zhasnutého hřiště nám připomíná, že v každém okamžiku máme mnohem větší moc, než si myslíme. Učí nás dívat se na své sabotáže ne jako na nepřátele, ale jako na brány, které nám ukazují cestu k sobě samým.
Krok za krokem jsme se naučili svou sabotáž pojmenovat, rozkrýt její kořeny, podívat se pravdě do očí, co nám bere, i upřímně přiznat, co nám dává. A nakonec jsme se dostali k tomu nejdůležitějšímu – ke chvíli, kdy se na pomyslném zhasnutém hřišti zastavíme a máme možnost rozhodnout se vědomě a jinak než doposud.
Už víme, že na tomto tichém místě mezi podnětem a reakcí se setkáváme jen sami se sebou. Není tu nikdo, kdo by nás soudil, ani nikdo, kdo by nám tleskal. Jen my, naše volba a naše pravda. Můžeme zde znovu kráčet vyšlapanou cestou starého vzorce, nebo si začít svobodně, vědomě a trpělivě vyšlapávat novou – takovou, která vychází z lásky, opory a vnitřní síly.
Čím častěji si dopřejeme tento okamžik zhasnutí, tím pevnější se stává náš vztah k sobě. Tím víc rosteme ve vnitřní jistotě, bezpečí a důvěře. A právě tehdy se naše vnitřní nastavení začne odrážet i v našem podnikání – přitahujeme ty správné lidi, příležitosti a situace, protože jsme sami se sebou v souladu.
Metoda zhasnutého hřiště je jednoduchá, a přesto velmi účinná. Je laskavým, ale neústupným průvodcem na cestě k autentickému podnikání a životu. A když ji začneme používat, zjistíme, že změna není o velkých dramatických skocích, ale o malých, vědomých krocích, které děláme znovu a znovu – až se z nich stane náš nový, zdravý způsob bytí.
Přála bych si, abyste si uvědomili, že největší svoboda se rodí právě tam, kde jsme ochotni zhasnout světla, nadechnout se a zvolit cestu, která nás vede blíž k sobě samým.
_
“Between stimulus and response there is a space. In that space is our power to choose our response. In our response lies our growth and our freedom.”
— Viktor E. Frankl
Zároveň to ale není jednoduché čtení, je to spíš materiál k prostudování, který jde do hloubky a ke kterému se můžete vracet i později. Má sloužit jako detailní průvodce pro vnitřní práci.
V článku vám představím Metodu zhasnutého hřiště, jak jsem ji pojmenovala. Tuto metodu používám při práci se svými klienty a protože vím, jak je účinná, chci se s vámi o ní podělit. Pomohla mně i mnoha mým klientům.
Předtím, než se pustíte do tohoto článku, doporučuji si přečíst ještě tento - Vaše autentická podnikatelská verze. V něm si definujete svou vyšší autentickou podnikatelskou verzi - to je vaše jedinečné podnikatelské já, které ve vás už teď žije a dýchá, a které čeká jen na vaše povolení se projevit - a to každý den, klidně už dnes.
Proč je důležité přečíst si i předchozí článek?
Vystavíte se v něm svému potenciálu. A to je zásadní moment. Když se totiž vystavíme svému potenciálu, objeví se zákonitě také překážky, které nám v jeho prožívání brání. Jsou to takové osobní klacky, které házíme sami sobě pod nohy - říkejme jim sabotáže. A právě o odstranění těchto klacků - sabotáží pojednává Metoda zhasnutého hřiště.
KDE JE POTENCIÁL, TAM JSOU I SABOTÁŽE
Sabotáže můžou být nezpracované emoce, myšlenky, omezující přesvědčení, strachy a pochyby - vlastně vše, co nám stojí v cestě mezi podnikání v našem plném, autentickém potenciálu a naším současným podnikáním.
Proč nemůžete žít a podnikat tak, jak chcete - tak, jak je to jen a jen vaše? Z čeho máte strach, o čem pochybujete, čem nevěříte? Jaké překážky vám v tom podle vás brání?
To jsou otázky, které si potřebuje každý, kdo podniká, položit. Díky odpovědím právě na tyto otázky, získáte velmi důležité informace, které můžete použít pro svou vlastní mindset práci - například prostřednictvím Metody zhasnutého hřiště, se kterou pracuji a kterou jsem neustálým používáním s klienty vyvinula tak, aby byla co nejúčinnější.
MINDSET PRÁCE JE PRO PODNIKÁNÍ ZÁSADNÍ
Než se k ní ale dostaneme, pojďme si říct ještě něco o tom, proč je mindset práce v podnikání tak důležitá. Říká se, že za úspěch v podnikání je zodpovědný až z 80% právě mindset - naše nastavení mysli. Z 80%! A to je opravdu dost.
Můžete totiž stokrát vědět, jak se věci dělají, pokud ale nezpracujete své překážky, budou vám neustále sabotovat podnikatelský růst.
Z energetického hlediska potřebujete vibrovat na stejné frekvenci jako vaše autentické podnikatelské já. Nepředstavujte si za tím nic ezoterického. V praxi to jednoduše znamená, že myslíte, konáte a rozhodujete se v souladu se sebou. Je tam soulad vašeho vnitřního já a vnějších rozhodnutí a energie, kterou vkládáte do svých činů.
Můžete si to představit jako světlo majáku, které z vás vychází v té nejčistší podobě. Lodě, které jsou s vámi v plném souladu, si k vám do přístavu jednoduše najdou cestu. Pokud jsou ve vašem vyzařování bloky, pak je vaše světlo slabé, přerušované a pro lodě tak zároveň nerozpoznatelné. Kvůli nejasnému světlu tak nemůžete přitahovat to, co je s vámi v souladu.
Mindset práce je tedy takové lazení - s každým odstraněným blokem se dostáváme více ke svému autentickému já a v každodenním životě tak myslíme, rozhodujeme se a chováme se jinak - s osobní integritou, v souladu se sebou. Děláme také věci s úplně jinou energií - a přesně tato autentická a čistá energie z nás září a přitahuje tak do podnikání ty správné příležitosti, zákazníky a spolupráce, které jsou s námi na energetické úrovni v souladu.
METODA ZHASNUTÉHO HŘIŠTĚ
Cílem tohoto článku je s vámi sdílet jednoduchou ale velmi účinnou metodu, kde každý může pracovat na svém mindsetu a přibližovat se tak sám sobě a svému potenciálu.
Dejme tomu, že u vás došlo k uvědomění, že jednu z věcí, která vám brání podnikat naplno je například prokrastinace. Pojďme si na tomto příkladu předvést, jak této své sabotáži lépe porozumět.
Metoda zhasnutého hřiště má pět kroků, které si nyní v krátkosti představíme a pak se každému kroku budeme věnovat podrobněji:
- první krok - zvědomit si sabotáž - pojmenovat ji a poznat, jak se projevuje,
- druhý krok - zjistit, kde v minulosti má moje sabotáž své kořeny,
- třetí krok - uvědomit si, co mi tato sabotáž bere,
- čtvrtý krok - pochopit, co mi zároveň sabotáž dává - proč si ji nesu
- a pátý krok - poznat způsob, jak změnit zajetý vzorec. Právě tady se sami se sebou setkáváme na zhasnutém hřišti.
Toto byl zjednodušený postup, jak s danou sabotáží pracovat. Principem je pochopit svou sabotáž a najít způsob, jak se rozhodovat a konat jinak - ne podle starého, nezdravého, zažitého vzorce, ale podle nového zdravého vzorce, který nevychází ze zraněného místa - ze strachu a nedostatku, ale z lásky a hojnosti.
Pojďme se na všech pět kroků podívat podrobněji.
KROK 1 – ZVĚDOMĚNÍ SI SABOTÁŽE
Jistě se shodneme, že není možné změnit něco, o čem nevíme, že máme – proto je potřeba svou sabotáž pochopit, pojmenovat a rozpoznat její projevy – dostat ji do vědomí. Tím, že si své sabotáže budeme vědomí, můžeme s ní pracovat tak, aby nás neovlivňovala a nebránila nám v podnikatelském úspěchu.
To samozřejmě vyžaduje růstovou mysl a převzetí zodpovědnosti – tedy ochotu něco změnit a důvěru, že je toho člověk schopný – že není obětí okolností a má moc držet otěže svého života a podnikání ve svých rukou.
V této části potřebujete znát odpověď na tyto dvě otázky:
- za prvé, jak se vaše sabotáž projevuje v praxi
- a za druhé, jak ji nazvat – jak si ji pro sebe pojmenujete.
V této fázi Metody zhasnutého hřiště je důležité vzít si tužku a papír – pověnovat se sobě a darovat si prostor, kdy si napíšete, jak se prokrastinace konkrétně projevuje ve vašem podnikání.
Váš zápis může vypadat například nějak takto:
- odkládám věci, i když vím, že je potřeba je udělat pro můj růst v podnikání,
- hodně o věcech přemýšlím, což mě vyčerpává a ve výsledku se nic nezmění, protože veškerá aktivita proběhla jen v mé hlavě, ne v realitě,
- mám tendenci předělat web, vytvořit nové logo, další účet na Instagramu, napsat blog, knihu nebo vytvořit podcast, než se pustím do práce s klienty – a to je v důsledku obrovská práce s nejasným výsledkem, protože neproběhla v kooperaci s klienty,
- chytám se do pastí perfekcionismu – chci mít vše dokonalé, než to pustím ven, často ale bez reálného kontaktu se zákazníky a jejich potřebami,
- skáču z jednoho projektu na druhý – dřív než pořádně rozjedu jeden, už zase vkládám energii do něčeho nového,
- cítím, jako by mi chyběly priority – dělám vše možné, jen ne to, co je skutečně důležité pro růst mého podnikání, topím se v detailech a ne v tom, co je podstatné – je to jako nutnost se dokonale připravit,
- mám silnou potřebu přečíst ještě jednu knihu, udělat si ještě jeden kurz, přihlásit se do dalšího výcviku nebo vystudovat další školu, aby bylo možné začít,
- pořád hledám někde venku návody, jak na to, namísto napojení na své vnitřní vedení,
- cítím vyčerpání, frustraci a jako by v mé hlavě bylo spoustu otevřených záložek – reelska zůstávají v hlavě, ne na Instagramu, e-maily zase v konceptech, ne ve schránce potenciálních zákazníků,
- někdy se chytnu při tom, že se zlobím – cítím nespravedlivost, že mám tak geniální nápady a přitom neprožívám vnější úspěch,
- někdy také odsuzuji lidi, kteří dělají marketing a nemají takovou hloubku a komplexnost jako já,
- vytvářím si tlak – neodpovídám na e-maily, projekty nechávám na poslední chvíli, což má za následek, že nestíhám a mám ze sebe špatný pocit.
Není se za co stydět, za co se vinit nebo se na sebe zlobit za to, že ji máte. Každý člověk nějakou sabotáž má. Není s vámi nic špatně - to si prosím pamatujte.
A nyní je čas svou sabotáž pojmenovat. Možná už jste její název věděli od začátku, protože pojem prokrastinace je obecně známý. Možná je vaší sabotáží něco jiného – strach zvýšit ceny, přílišné šetření, přílišné utrácení, přílišná kontrola, přílišná péče, strach být vidět nebo tendence strkat hlavu před odpovědností do písku. Můžete si ji pojmenovat po svém – například „neustálé odkládání věcí“. Může to být také třeba nějaké omezující přesvědčení – například „všichni podnikatelé jsou podvodníci“.
Je to jen na vás – vždy svou sabotáž pojmenujte, bude se vám snáz rozpoznávat, až se s jejími projevy setkáte příště. V hlavě vám pak naskočí – „aha – to je vlastně ta moje přílišná péče o druhé“.
Pokud máte jasno v tom, jak se sabotáž projevuje, a pokud ji máte pojmenovanou, pojďme společně na další krok. Podíváme se na to, kde má vaše sabotáž své kořeny – jak vlastně vznikla.
KROK 2 – KDE MÁ SABOTÁŽ KOŘENY
Sabotáže vznikají obvykle v dětství, kde dochází k našim vnitřním zraněním. Často mají tendenci opakovat se v různých formách v dospělosti, kdy k nám přicházejí jako zkoušky.
Někdy takovou zkoušku rozpoznáme a pochopíme, že nám přišla otevřít oči a vrátit nás zase víc sama k sobě. A někdy takovou zkoušku nepochopíme nebo jí vzdorujeme, což může mít za následek to, že se naše zranění prohloubí a zkouška přijde později znovu, výraznější.
Najít kořeny svých sabotáží chce někdy trochu sebe-pátrání, ale všichni tak nějak podvědomě víme, kde máme začít.
Možná vám pomůže některá z těchto oblastí, kde můžete začít hledat:
- významné životní události – rozvod váš nebo vašich rodičů, svatba, stěhování, osobní bankrot a dluhy, dědictví, soud atd.,
- vaše rodina – jak se u vás v rodině mluvilo o podnikatelích, o bohatých a úspěšných lidech, co se ve vaší rodině uznává a co odsuzuje, jaká je dynamika moci ve vaší rodině a jakou roli v ní hrajete atd.,
- vaši rodiče – jak tvrdě vaši rodiče pracovali, kolik vydělávali, jak se o vás v dětství finančně starali a zabezpečovali vaše potřeby, jak vám dávali kapesné, jak moc vás kritizovali nebo trestali, jakým způsobem se u vás doma plnila lednice jídlem a jakým způsobem vám vaši rodiče dávali dárky atd.,
- vztahy s vašimi partnery – jak vás ovlivnil odlišný vztah k financím a úspěchu s vaším partnerem, jak na vás byl náročný nebo jestli vás kritizoval, jestli byl úspěšnější nebo méně úspěšný než vy, jestli živil on vás nebo vy jeho atd.,
- vzpomínky na školu – vstup do první třídy, šikana, vyčlenění kolektivem, co vaši spolužáci měli a vy ne, rozpory s autoritou atd.,
- vzpomínky na práci – vstup do první práce, vztahy s vaším šéfem, vztahy s vašimi podřízenými, vztahy s kolegy, nejhůře ohodnocená práce, nejlépe ohodnocená práce atd.,
- zkušenosti z podnikání – začátek podnikání, nedostatek peněz, nedostatek zákazníků, komplikovaní zákazníci, vztah s konkurencí, chyby, za které jste museli zaplatit, setkání s byrokracií a zbytečným papírováním atd.,
- vztahy s vašimi přáteli – jestli vás vaši přátelé podporovali nebo shazovali, když jste dosáhli úspěchu, jestli jste byli někdy vyloučeni ze skupiny přátel nebo se s vámi rozešel nejlepší kamarád, jestli jste zažili závist, využívání či žárlivost z jejich strany atd.
Váš zápis ohledně prokrastinace by mohl vypadat nějak takto:
- už v dětství byl ve mně přítomný strach udělat chybu, protože za každou chybou vždy následoval trest nebo odmítnutí lásky mých rodičů,
- naši mi pořád opakovali, jak jsem výjimečné dítě, cítila jsem tlak vysokých očekávání a proto bylo pro mě lepší nic nedělat, než je zklamat a sobě potvrdit svou nedokonalost a nedostatečnost – neměla jsem prostor být nedokonalé dítě, zkoušet věci nebo chybovat,
- když se rodiče rozvedli, maminka na tom byla dost špatně a bylo na mně, abych táhla rodinu a držela ji pohromadě, bála jsem se udělat jakoukoliv chybu ze strachu, že se naše rodina úplně rozpadne,
- s mou první láskou na gymnáziu jsem cítila, že mi dává lásku a pozornost, jen pokud jsem nejkrásnější, nejchytřejší a nejvýkonnější,
- vzpomínám si, že když jsem prezentovala svůj návrh na firemní poradě, vyšlo najevo, že nevím, kde leží Švýcarsko, ztrapnila jsem se před celým týmem a někteří kolegové mi to připomínají ještě dnes,
- můj první manžel nebyl schopný zabezpečit rodinu, musela jsem to být já, kdo vše táhne – uvědomila jsem si, že prokrastinace je můj tichý vzdor, protože i já potřebuji péči, pozornost, pauzu a prostor – nechci to být pořád já, kdo je přetížený a s jazykem na vestě,
- uvědomuji si, že se u nás doma nesměly dávat najevo žádné emoce, proto jsem se naučila je držet v sobě – zároveň cítím spojení s tím, že akce a viditelnost v podnikání přinášejí emoce, které nemusí být vždy příjemné – a přiznávám si, že se bojím je prožívat,
- byla jsem vychována v tom, že vyčnívat a mít moc není bezpečné, proto je pro mě přirozené nedělat to, co mám, protože se ve skrytu duše bojím toho, že mě druzí budou shazovat a opouštět, když budu ve své síle (nebo že poznám, že už je dál nechci mít ve svém životě, což je ztráta, na kterou nejsem připravená).
Záleží na vás, jak se ohledně své minulosti cítíte. Někdy to potřebuje terapeutickou práci a někdy nám tyto vzpomínky pomůžou pochopit opakující vzorce, od kterých se můžeme odpíchnout pro svůj další růst. Je na vás, položit si ruku na srdce a dát si to, co v této chvíli potřebujete.
KROK 3 – CO VÁM SABOTÁŽ BERE
Nyní, když už znáte, jak se vaše sabotáž projevuje a kde vznikla, je potřeba podívat se pravdě do očí a zjistit, co vám skutečně bere – o co kvůli ní přicházíte, a to v těchto rovinách:
- v emoční rovině – jaké nepříjemné emoce v důsledku své sabotáže zažívám,
- v mentální rovině – jaké nepříjemné důsledky má moje sabotáž pro mou mysl a pro můj pocit vnitřního klidu,
- v energetické rovině – jak se projevuje má sabotáž negativně na mé energii,
- ve fyzické rovině – co negativního se děje v mém těle kvůli mé sabotáži,
- ve vztahové rovině – jak tato sabotáž ovlivňuje mé vztahy,
- ve finanční rovině – jak se tato sabotáž negativně dotýká mých peněz,
- ve spirituální rovině – jak v důsledku sabotáže trpí má duše.
Pojďme tedy rovnou na příklady, jak se prokrastinace může projevovat negativně ve vašem životě a podnikání a jak by zhruba mohl vypadat váš další zápis:
- emoční rovina – zažívám neustále emoce studu, viny a výčitek, cítím ztrátu sebedůvěry, jako by mi chyběla opora v sobě, je tu často přítomný pocit frustrace z rozporu toho, co cítím, že mám dělat, a toho, co skutečně dělám, v důsledku čehož se u mě projevuje vnitřní prázdnota, možná až stagnace a celkové otupění,
- mentální rovina – svou prokrastinaci cítím jako vnitřní chaos, jako by moje mysl neustále jela na plné obrátky, někdy i ve spánku, cítím, že jsem přehlcená, vše je otevřené a nic se neuzavírá, už jsem unavená z neustálého přemílání, porovnávání možností a z neschopnosti se rozhodnout, toužím po klidu, ale ten nepřichází, nejraději bych své myšlenky vypnula,
- energetická rovina – energeticky se cítím vyčerpaně, moje nicnedělání jako by nebylo odpočinkem, cítím, jak mi uniká životní síla, jako by můj vnitřní oheň pohasl, cítím energetické zacyklení ve stagnaci a mám pocit, že z toho nevidím cestu ven,
- fyzická rovina – cítím, jak moje tělo trpí z nečinnosti, jako by se ve mně hromadil tlak – v hlavě, v břiše, jsem unavená, i když nemám z čeho být unavená, mám narušený spánek, každý krok mi přijde neskutečně těžký – jako by mě moje tělo chtělo zastavit,
- vztahová rovina – ve vztazích s druhými to cítím tak, jako bych je zklamávala, jako by mi přestávali věřit, moje kamarádka mi dokonce řekla, že "slova nejsou činy" a to mě bolelo, vnímám, že jak ztrácím sebedůvěru, sama sebe izoluji od ostatních (ale zároveň i od jejich podpory), můj manžel vše táhne sám, protože vůbec nevydělávám, a i když to neřekne nahlas, cítím nepříjemný tlak na to, aby se něco konečně změnilo,
- finanční rovina – na úrovni peněz prokrastinaci pociťuji významně – mé příjmy neodpovídají mé hodnotě, protože ji nerealizuji navenek, neprodávám, nevydělávám, peníze neproudí a spolu s nimi klesá i moje sebedůvěra, když už peníze mám, tak je utrácím za věci, které nepotřebuji – za branding a další vzdělání namísto kroků směřujících k akci,
- spirituální rovina – duchovně cítím prázdno z toho, že nerostu, že svou nečinností nenaplňuji svůj potenciál, že neovlivňuji pozitivně druhé a svět kolem sebe – je to jako by moje duše křičela, také cítím, jako bych ztratila své vnitřní vedení a na jeho místo se dostal ze strachu pouze rozum, logika a kontrola.
Zároveň je ale důležité pochopit, že i přesto, že platíme hodně vysoké splátky za to, že si svou sabotáž necháváme, je tu také něco, proč si ji držíme. Je tu benefit, který převyšuje všechny tyto negativní důsledky. Právě tento důležitý aspekt je potřeba rozkrýt ve čtvrtém kroku Metody zhasnutého hřiště.
KROK 4 – CO VÁM SABOTÁŽ DÁVÁ
Pojďme se společně zamyslet nad tím, proč si každý z nás drží své sabotáže, i když víme, že za to platíme vysokou cenu. Co je na nich tak velmi přitažlivé, že jsme ochotní nést všechny tyto nepříjemné následky?
Odpověď je jasná. Každá sabotáž nám dává tři obrovské benefity:
- to, že se díky ní nemusíme vystavovat bolesti ze svých nezpracovaných témat,
- to, že díky ní můžeme zůstat v teple své komfortní zóny,
- a to, že máme díky ní věci pěkně pod kontrolou, takže se nemusíme vystavovat nebezpečí z růstu.
Sabotáže nás tedy chrání před bolestí, nepohodlím a nebezpečím. A to je, dejme si ruku na srdce, hodně silný motivátor. Bude tak vyžadovat odvahu osvobodit se a roztáhnout křídla.
Když se na to podíváme hlouběji, zjistíme, že sabotáž vlastně není „nepřítel“, ale strategie, kterou naše psychika kdysi dávno vymyslela, aby nás ochránila. Často zjistíme, že už tuto ochranu nepotřebujeme.
Když se ale dlouhodobě a nevědomě držíme svých sabotáží a nezdravých vzorců:
- nejdeme tam, kde to bolí - vyhýbáme se tak své konfrontaci se strachem, odmítnutím, ztrátou, selháním nebo třeba pocitem, že nejsme dost,
- zůstaneme v prostředí, kde to známe – v takovém, kde to není ideální, ale je to předvídatelné – a náš mozek miluje předvídatelnost, protože ta pro něj znamená přežití,
- a udržujeme si tak i pocit kontroly – v novém a neznámém teritoriu bychom mohli ztratit orientaci, což v nás vyvolává úzkost.
Je to neustálé napětí mezi potřebou zůstat neměnný v bezpečí a potřebou růst, objevovat a vyvíjet se. Paradoxem je ale to, že právě tato přílišná ochrana sabotáží nás ve výsledku stojí úplně nejvíc – stojí nás život, který bychom mohli žít, a který tak zůstává nežitý.
Zároveň je těžké se sabotáží pustit – museli bychom přijmout nejen bolest ze zranění, ale i chaos a nejistotu přerodu do nové verze, což s sebou často nese potřebu opustit věci, které s námi už nejsou v souladu a které ještě nejsme připraveni nechat odejít.
Zóna komfortu, zóna učení a zóna paniky
Často máme potřebu udělat razantní krok nebo jít do extrému, ale účinná je ve výsledku pouze trpělivá, vědomá cesta, při které sami se sebou pracujeme a kde se často pohybujeme v oblasti lehkého nekomfortu.
Překročení prahu komfortní zóny vnímá mnoho lidí jako něco, co je extrémně nepohodlné a bolestivé. Jako bychom bez přípravy skočili nazí v lednu do rybníka. Jako by tam byla jakási forma sebe-trestu, kdy si uvědomíme, že jsme se sami k sobě nechovali zdravě, a máme potřebu se za to potrestat překonámí velké bolesti a nepohodlí, jen abychom si dokázali, že už jsme v pořádku, že už nejsme slabí a zranitelní.
To ale nefunguje. Nemáme schopnost něco tak náročného dlouhodobě vydržet. To, že jsme v teple svého obývacího pokoje, se dá přirovnat ke komfortní zóně. To, že skočíme do ledové vody bez přípravy, je zóna paniky. Mnoho lidí si takto představuje výstup z komfortní zóny, protože nevědí, že mezi komfortní zónou a zónou paniky je ještě zóna učení.
Pohybovat se v zóně učení je zdravá a udržitelná forma vycházení z komfortní zóny. Může mít podobu toho, že se začneme pravidelně ráno sprchovat vlažnou vodou a pak postupně studenou. Může to vypadat tak, že začneme s otužováním už v září.
Je to laskavé a zároveň pevné. Nic si nenamlouváme, ale současně jsme sami sobě laskavou oporou. To je to pravé vítězství. Když roste sval, bolí to. Pokud bychom si ale hned napoprvé sval natrhli, k ničemu to nepovede.
Pokud tedy už lépe chápeme ten obrovský benefit každé sabotáže – tedy to, že nás chrání před bolestí, nekomfortem a nebezpečím – a zároveň si uvědomujeme, že existuje udržitelná cesta, jak se ze zajetí sabotáže osvobodit, pojďme prozkoumat poslední krok, kde se sami se sebou setkáme na zhasnutém hřišti – a na kterém máme vždy svobodu rozhodnout se vědomě a jinak, než jak nám velí zajetý sabotážní vzorec.
KROK 5 – ZMĚNA VZORCE
Pokud jste dočetli až sem a zapsali si všechny myšlenky a podněty na papír, pravděpodobně své sabotáži hlouběji rozumíte. A to je velmi dobře, protože až se s ní setkáte – třeba ještě dnes nebo hned zítra – budete o ní vědět, poznáte ji.
Všechny předchozí body metody vám pomohly v jedné zásadní věci – dokážete díky nim detekovat projevy sabotáže v běžném životě. Zároveň jste získali odvahu, že změna nemusí být extrémně bolestivá, ale že je rozhodně možná – a že dělat věci jinak a zdravěji není trest, nýbrž projev sebelásky a sebeopory.
Mezi podnětem a naší reakcí na něj existuje magický prostor, ve kterém se dějí zázraky. Říkám mu zhasnuté hřiště.
Když přijde do vašeho života podnět a vy dokážete detekovat, že na něj máte sklon zareagovat prostřednictvím zajetého, nezdravého, sabotážního vzorce, dostáváte se (ještě před tím, než zareagujete) do posvátného prostoru zhasnutého hřiště.
Jako by svět kolem vás na chvilku zhasl a vy stojíte na tomto hřišti – v prostoru mezi podnětem a reakcí. Jste tam jen vy a utkáváte se zde jen sami se sebou. Světla jsou zhasnutá. Nikdo vás nevidí. Nikdo na vás nebude bručet, když prohrajete. A nikdo vám ani nezatleská, když vyhrajete. A to je dobře, protože jediný, kdo k tomu, co se na hřišti odehraje, má co říct, jste pouze vy sami.
Máte zde jen pár vteřin na rozhodnutí. Jít starou vyšlapanou cestou nebo zvolit cestu novou? Opustit se, anebo se postavit za sebe? Přesně tenhle souboj se sebou se děje na zhasnutém hřišti. Vždy máme dvě volby – zvolit vyšlapanou cestu, kterou jsme šli už tolikrát, nebo si postupně vyšlapat novou. Máme příležitost pokračovat ve starém nezdravém scénáři, nebo napsat nový.
Tady, na tom místě, jsme každý svobodný. Situace nastala, tendence na ni zareagovat nezdravým vzorcem tu je také (a možná tu s námi také ještě dlouho bude), ale my zde máme svobodnou a vědomou volbu symbolicky zhasnout světla, nadechnout se a rozhodnout se jinak a lépe – být v souladu se sebou, nebo v nesouladu se sebou, být vědomý tvůrce svého života, nebo být nevědomá oběť událostí. To je boj, který se děje na zhasnutém hřišti.
Krásným vedlejším efektem našeho pobytu na zhasnutém hřišti je, že se na této posvátné půdě setkáváme sami se sebou a se svou bolestí. A když tady před sebou a před svou bolestí neutečeme, roste uvnitř nás vše, co jsme předtím hledali jen venku.
Co tím myslím?
- Na příkladu prokrastinace jste možná tam venku hledali jistotu, že to, co děláte, má hodnotu, a tak jste nekonečně studovali další kurzy, sbírali certifikáty a čekali na okamžik, kdy budete připraveni.
- Možná jste hledali povolení od druhých, že můžete začít, a tak jste čekali na ideální zpětnou vazbu, dokonalé podmínky nebo pochvalu, která vás měla ujistit, že jste dost dobří.
- Možná jste hledali záchranu před selháním, a tak jste raději nezačali vůbec – protože neudělaný krok se nedá kritizovat.
Na zhasnutém hřišti ale zjistíte, že jistota, povolení i záchrana nejsou venku, ale uvnitř vás:
- Jistotu vám dává rozhodnutí, že vaši hodnotu nepotvrzuje cizí názor, ale vaše vlastní vědomí, že děláte to, co je v souladu s vámi.
- Povolení si můžete dát sami – právě teď, bez jakéhokoliv razítka zvenku.
- Záchranu získáte ne z vyhýbání se chybám, ale z důvěry v sebe, že své chyby dokážete unést a proměnit je v růst.
Není fascinující, jak významný prostor zhasnuté hřiště je? Co vše se na něm ve skutečnosti děje?
A to není všechno. Máme tam také vždy na výběr – v prostoru mezi podnětem a reakcí můžeme zareagovat s láskou k sobě, být sami sobě oporou, respektovat sami sebe – anebo přesně naopak – můžeme před sebou utéct nebo se ignorovat. Jenže nejde získat lásku, oporu ani respekt druhého, pokud před ním utíkáme nebo ho ignorujeme.
Proto máme na tomto hřišti skvělou příležitost budovat si sami v sobě vnitřního parťáka – někoho, kdo nás miluje, respektuje, podporuje, s kým jsme v bezpečí a o kterého se můžeme opřít.
A pokud si takto budujeme důležité věci uvnitř, nemusíme o ně už usilovat venku. Láska, bezpečí, jistota, opora, respekt – to vše k nám přirozeně přichází zvenku, pokud to máme uvnitř. Náš vnější svět je odrazem toho vnitřního. Proto je toto pomyslné zhasnutí tak důležité pro život i podnikání. Dává nám do rukou moc. A čím častěji si navykneme zhasínat a dopřávat si prostor mezi podnětem a reakcí a zareagovat v něm v souladu se sebou, tím víc náš život i podnikání nabírá pomalu, ale jistě nový směr – protože jsme to koneckonců my, kdo v těchto klíčových chvílích stojí u kormidla.
Když mé klientky při koučování seznámím s metodou zhasnutého hřiště, velmi často spolu pak řešíme, jak v praxi tento prostor vytvořit a nesklouznout hned do zajetého scénáře.
Během každého dne nastane mnoho příležitostí zhasnout, proto vám zde ještě navrhnu několik způsobů, které pomáhají prostor mezi podnětem a reakcí vytvořit:
1. Cvičení na uvědomění si podnětů
Někdy je potřeba podpořit zvědomění si podnětů, proto radím klientům vzít si každý večer po dobu jednoho týdne papír a tužku a napsat si, kdy zareagovali starým nezdravým způsobem a kdy šli novou zdravou cestou.
Toto cvičení neslouží k tomu, abychom se cítili špatně. Jsme jen lidé a je přirozené, že na každý podnět nezareagujeme správně. Toto cvičení nás ale naučí si podnětů všímat – a spolu s jejich uvědoměním roste i možnost zareagovat příště jinak, protože zjistíme, že se stejné situace neustále opakují – jen vždy v trochu jiných kulisách. Toto cvičení vám dá schopnost rozeznat kulisy a s nimi i větší možnost v situacích “zhasínat”.
2. Kotvy
Principem je vytvořit si kotvící návyk, který nám připomene, že je potřeba na pár chvil zhasnout. Může to být hluboké nadechnutí, napočítání do tří, fyzický pohyb – například položení si ruky na srdce – nebo vizuální připomínka. Můžeme mít například na nástěnce nebo na pracovní ploše napsané heslo “zhasni”, které nám připomíná životodárnou potřebu se v prostoru mezi podnětem a reakcí potkat se sebou na zhasnutém hřišti.
3. Vytvoření odstupu
V jakékoliv situaci si můžeme vytvořit také umělý odstup – můžeme si dojít pro sklenici s vodou, promasírovat si šíji, uvařit si kávu nebo čaj, odskočit si na toaletu nebo se před rozhodnutím jít na chvíli projít. Tento přístup není o útěku, ale o vytvoření časového prostoru, který nám pomůže rozhodnout se jinak a lépe.
4. Trénink v lehčích situacích
Je také možné cvičit se ve vytváření prostoru zhasnutého hřiště v situacích, kde to pro nás není tak emočně významné – například, když máme chuť doplnit si rychlý dopamin sáhnutím po mobilu nebo si dát sladkou tyčinku. Čím víc to natrénujeme na maličkostech, tím snáz nám to půjde u velkých, emočně náročných věcí.
V podstatě je jedno, jakou cestou se k vytvoření svého osobního rituálu zhasnutí dostanete. Důležité je, že to začne být vaše automatická reakce – vaší přirozenou reakcí pak nebude vletět bezmyšlenkovitě do vyšlapaného vzorce, ale zhasnout a pak se rozhodnout zareagovat novým, zdravějším způsobem.
Tak můžete krok za krokem měnit svůj život i podnikání. Neexistuje žádná zázračná pilulka, neexistuje magický skok do světa, kde je vše podle vašich představ. Je to právě postupná cesta správných rozhodnutí, kdy krok za krokem postupně tvoříte svůj život.
Metoda zhasnutého hřiště se jeví jako lehká. To, co je těžké, je potkávat se na zhasnutém hřišti sami se sebou. To ale neznamená, že metoda není účinná. Pokud se naučíte pravidelně zhasínat a volit si na tomto magickém hřišti sami sebe, budete mít úplně jiné výsledky.
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ
Metoda zhasnutého hřiště nám připomíná, že v každém okamžiku máme mnohem větší moc, než si myslíme. Učí nás dívat se na své sabotáže ne jako na nepřátele, ale jako na brány, které nám ukazují cestu k sobě samým.
Krok za krokem jsme se naučili svou sabotáž pojmenovat, rozkrýt její kořeny, podívat se pravdě do očí, co nám bere, i upřímně přiznat, co nám dává. A nakonec jsme se dostali k tomu nejdůležitějšímu – ke chvíli, kdy se na pomyslném zhasnutém hřišti zastavíme a máme možnost rozhodnout se vědomě a jinak než doposud.
Už víme, že na tomto tichém místě mezi podnětem a reakcí se setkáváme jen sami se sebou. Není tu nikdo, kdo by nás soudil, ani nikdo, kdo by nám tleskal. Jen my, naše volba a naše pravda. Můžeme zde znovu kráčet vyšlapanou cestou starého vzorce, nebo si začít svobodně, vědomě a trpělivě vyšlapávat novou – takovou, která vychází z lásky, opory a vnitřní síly.
Čím častěji si dopřejeme tento okamžik zhasnutí, tím pevnější se stává náš vztah k sobě. Tím víc rosteme ve vnitřní jistotě, bezpečí a důvěře. A právě tehdy se naše vnitřní nastavení začne odrážet i v našem podnikání – přitahujeme ty správné lidi, příležitosti a situace, protože jsme sami se sebou v souladu.
Metoda zhasnutého hřiště je jednoduchá, a přesto velmi účinná. Je laskavým, ale neústupným průvodcem na cestě k autentickému podnikání a životu. A když ji začneme používat, zjistíme, že změna není o velkých dramatických skocích, ale o malých, vědomých krocích, které děláme znovu a znovu – až se z nich stane náš nový, zdravý způsob bytí.
Přála bych si, abyste si uvědomili, že největší svoboda se rodí právě tam, kde jsme ochotni zhasnout světla, nadechnout se a zvolit cestu, která nás vede blíž k sobě samým.
_
“Between stimulus and response there is a space. In that space is our power to choose our response. In our response lies our growth and our freedom.”
— Viktor E. Frankl