LEADER JAKO MAJÁK
Každý z nás něco vede - firmu, neziskovku, oddělení v nemocnici, sportovní tým, rodinu, klientův proces nebo třeba myšlenkovou změnu ve společnosti. Každý z nás má vliv na druhé a na svět kolem nás. A určitě se mnou budete souhlasit, že by ten náš vliv měl být pozitivní a odpovědný.
Leadership ale není jednoduchý.
Ve svých čtyřiceti letech jsem udělala dvě věci. Založila jsem nadační fond, který se opravdu velmi rychle rozvíjí. A koupila si jako svou první motorku - Harley Davidson Breakout, s dvoulitrovým motorem, nejdelším rozvorem a nejširší zadní pneumatikou, která se sériově vyrábí.
A musím říct, že jak nadační fond, tak můj Harley na mě kladou vysoké nároky, co se týče řízení.
Vést nový a rychle se rozvíjející fond mi někdy přijde, jako kdybychom jeli z kopce, klepala se nám všechny kola a já tam mávala s pochodní v ruce a smrtí v očích. Ostatně smrt v očích mívám někdy i na motorce. V autě má člověk airbagy, plechy a bezpečnostní systémy, o které se můžete opřít, ale na motorce se můžeme opřít jen sami o sebe.
Myslím si, že každý leader si občas pokládá otázku, o co se opřít, když není o co se opřít. A to i přesto, že má úžasný tým a další aspekty vnější opory. Existují ale situace, kdy skutečně není o co se opřít a tak musí leader najít oporu v sobě.
ZTRÁTA SPOJENÍ - ZTRÁTA ŘÍZENÍ
Motorku nelze mít fyzicky pod kontrolou. Motorka se řídí mentálně. To, co potřebujete mít pod kontrolou jsou vaše emoce a vaše mysl. Na motorce jste jedna duše jedno tělo. Člověk musí být přítomný a spojený se sebou. Jakmile se od sebe odpojíte, ztrácíte spojení - a spolu s ním ztrácíte i vedení.
S leadershipem je to stejné, jakmile ztrácíte spojení, ztrácíte vedení.
Udržet spojení se sebou je ale někdy těžké. Člověk si musí být sám sebe vědomý. Musí cítit. A předtím mnoho z nás utíká. Mnohdy není jednoduché zůstat se sebou ve spojení a cítit. Jsme v tom neuvěřitelně zranitelní.
MAJÁK JAKO SYMBOL VĚDOMÉHO LEADERSHIPU
Na pravém zápěstí mám vytetovaný maják. Je pro mě symbolem sebeopory a také vědomého leadershipu. A vědomý leadership je moje srdcová záležitost - mohla bych o něm mluvit hodiny (možná i týdny).
Vědomý leader je takový leader, který se neodpojil a je si sám sebe, druhých i světa kolem sebe vědomý - žije vědomě, pracuje vědomě, byznys dělá vědomě a vytváří vědomou firemní kulturu.
Maják je skvělý symbol pro vědomý leadership. Jeho pomyslné nohy jsou pevně srostlé se zemí. Je to základna, kterou tvoří charakter leadera - jeho hodnoty, integrita, čest, odpovědnost, respekt a pokora.
Tělo majáku je zmítáno nejednou bouří - to jsou ty každodenní bitvy, problémy a nesnadná rozhodnutí, kterým leader na denní bázi čelí.
Pomyslná hlava majáku se dotýká nebe (vyšší sféry). Vidí svět z ptačího nadhledu, vidí daleko za horizont - a hlavně SVÍTÍ - čímž slouží lodím na moři, vede je.
Pojďme se tedy na leadera jako na maják podívat blíž.
I. ČÁST ZÁKLADNA
Základnu najde leader ve svém charakteru. O svůj charakter se totiž může opřít v bouřích. Mezi tři velmi důležité aspekty charakteru každého vědomého leadera patří odpovědnost, integrita a pokora.
Pojďme je společně prozkoumat.
ODPOVĚDNOST
Jak už jsem zmínila na začátku - kdo vede, má vliv. Kdo má vliv, má odpovědnost.
Slovo odpovědnost je krásné slovo. Je složené ze dvou slov ODPOVĚĎ a SCHOPNOST. Značí tedy schopnost odpovědět (na nějakou vzniklou situaci).
Bez odpovědnosti není leader. Leader musí převzít bezpodmínečnou odpovědnost, protože jen tehdy může mít vliv. Když převezme odpovědnost, stává se tvůrcem, protože má schopnost odpovědět na vzniklou situaci - a tím pádem má na ní také svůj vliv.
Na motorce je to stejné. Mám bezpodmínečnou odpovědnost za to, jestli mám natankovanou nádrž, jestli mi fungují brzdy a v jakém stavu na ní sedám . Mám odpovědnost dokonce i tam, kde mi řidiči aut nedávají přednost tam, kde přednost mám.
Když přebírám odpovědnost, mám určitý vliv na to, jak věci budou - můžu je nějakým svým způsobem ovlivnit. Když se ale té odpovědnosti zbavím (když je to vždycky chyba někoho jiného nebo když já za nikdy za nic nemůžu), už nejsem tvůrce - jsem oběť. Situace nevznikla kvůli mě, tak ani nemůžu mít žádný vliv na její vyřešení. Myju si nad tím ruce.
Tento přístup oběti nám ale nikdy nepomůže k rozvoji - nepomůže nám zlepšit procesy ve firmě, lépe spolupracovat, poučit se z chyb, rozvíjet tým, protože bez převzaté odpovědnosti jsme ztratili svůj vliv na situaci.
INTEGRITA
Integrita je další pevnou složkou charakteru každého vědomého leadera. Integrita znamená neporušenost, celistvost, soulad hodnot a činů - “jak uvnitř, tak venku”.
Integrita je nesmírně důležitá. Tvoří základ vnitřní svobody a také přirozené autority.
Každý z nás má nějaké cíle, a když jich dosáhneme, zažíváme úspěch. Když uspějeme a zachováme si svou integritu, je to ta nejlepší možnost - radujeme se a nezradili jsme sami sebe a své hodnoty.
Když ale uspějeme bez integrity, zažíváme sice krátkodobý vnější úspěch, ale za cenu ztráty sebe. To nás vždy z dlouhodobého hlediska dožene - morálně a osobnostně.
Ne vždy ale v životě a pracovní sféře uspějeme. Můžeme ale neuspět, a přitom si zachovat vnitřní integritu. Tomu Fred Kofman říká úspěch přesahující úspěch. Sice jsme neuspěli, ale také jsme nezradili sami sebe a své hodnoty.
Když zažíváme úspěch, přesahující úspěch, jsme zde vnitřně svobodní a také jsme sami sobě oporou. Integrita nám pomáhá vytvářet pevnou stabilitu, kterou potřebuje mít každý, kdo vědomě vede lidi. Musí se opírat sám o sebe, aby se o něj mohli opřít druzí.
POKORA
Třetí složkou, která tvoří základ charakteru vědomého leadera je pokora. Opakem pokory je arogance. Arogantní leader neuznává druhé lidi, myslí si, že má vždy a ve všem pravdu a že jen on vidí svět takový, jaký skutečně je. Když nastane nějaká nepříjemná situace, jde mu hlavně o to ochránit své ego, vyhrát, porazit druhého a dokázat, že se ten druhý mýlí.
Vědomý leader je naopak ontologicky pokorný. Když vznikne nějaký problém, neplýtvá svou drahocennou energií, aby ochránil své ego, ale nasměruje ji do komunikace, spolupráce s druhými - do řešení problému.
Takový vědomý a pokorný leader je dar, protože nechrání své ego, ale chrání svůj tým.
II. ČÁST - BOUŘE
Nyní se od základny majáku přesuneme k jeho tělu. To je často zmítáno v bouřích. Déšť, hromy, blesky, chlad, zima - tomu všemu maják musí čelit a přesto pevně stát a svítit. Bouře zde znázorňují každodenní problémy, náročná rozhodnutí a tíže toho všeho, čemu leader na denní bázi čelí.
Pojďme je podrobněji prozkoumat. Existují tři typy bouří - emocionální, etické a existenciální.
EMOCIONÁLNÍ BOUŘE
Emoce všichni máme a všichni je známe. To, že máme emoce , to je dané. S tím toho moc nezmůžeme. Ale to, jestli se jimi necháme pohltit, to už je otázkou cviku a také volby.
Emoce je ve skutečnosti informace, podnět. A pokud ten podnět vědomě zaznamenáme, je to skvělý prostor, jak můžeme nejen lépe poznat sami sebe, ale taky, jak můžeme budovat svou emoční zralost.
Vždy si totiž můžeme vybrat jak na daný podnět zareagujeme. Jestli to bude starým nevědomým způsobem nebo novým vědomým způsobem.
Mezi podnětem a reakcí je totiž magický prostor. Říkám mu zhasnuté hřiště. Tady člověk svádí své vnitřní bitvy. Nikdo ho tam nevidí. To znamená, že mu nikdo nezatleská, když nad sebou vyhraje a že ho ale ani nikdo nevypíská, když prohraje. V prostoru zhasnutého hřiště máme vždy možnost volby. Pokud jsme si vědomí podnětu, můžeme si pomyslně zhasnout a pak si vědomě vybrat svou reakci. Jsme zde neuvěřitelně svobodní.
Zhasnuté hřiště je tak pro každého vědomého leadera magický prostor, kde buduje své emoční mistrovství. Nejde o to emoce nemít, jde o to se s nimi neztotožňovat.
ETICKÉ BOUŘE
Jsou to právě naše rozhodnutí a následné činy, které výrazně souvisí s odpovědným a pozitivním vlivem našeho leadershipu. Proto nemůžeme nezmínit etickou stránku rozhodování. U etických bouří je potřeba rozlišit, zda se jedná o etický problém nebo o etické dilema.
Etický problém je souboj mezi dobrem a zlem. Leader zde nepotřebuje vědět, co je správné a co je špatné. On to ví. U etického problému leader potřebuje najít odvahu udělat to, co je správné a zachovat si integritu a rovnou páteř.
Etické dilema je náročnější. Je to souboj mezi dvěma správnými hodnotami. Leader neví, co je správné udělat, ale musí o tom rozhodnout. Potřebuje moudrost a zralost, aby se k té situaci postavil čelem a udělal to nejlepší rozhodnutí. To může být velmi náročné. Proto se někdy říká, že leadeři jsou placení za rozhodování . Musí dělat náročná rozhodnutí a nést za ně odpovědnost.
EXISTENCIÁLNÍ BOUŘE
V Nietzscheho knize prorok Zarathustra sestoupí z hory, prohlásí “Bůh je mrtev” a lidstvo tak odsoudí ke svobodě. Všichni po svobodě toužíme, ale když bychom měli mít svobodu neomezenou, bylo by to pro nás velmi náročné. Protože se svobodou spolu přichází také odpovědnost. A tu ne každý chce nést.
Každý z nás se v nějaké fázi života a nějakým způsobem vyrovnává s existenciální úzkostí. Není jednoduché nést břímě svobody, žít s vědomím, že vše může lusknutím prstu skončit a uvědomit si, že na té nejhlubší úrovni je člověk skutečně sám.
V knize The Existencial Leader hovoří její autorka Monica Hanaway o tom, že lidé se v pracovní sféře s touto úzkostí vyrovnávají různě a mají odlišné přístupy, kde hledají úlevu.
Zaměstnanci nacházejí úlevu od této úzkosti tím, že jsou vedení - i přes to, že tak ztrácí určitou míru své osobní svobody. Leadeři zase nacházejí úlevu v tom, že vedou - i za cenu samoty na vrcholu a tíhy odpovědnosti.
Mnoho lidí cítí prázdnotu, odpojení a hledá smysl toho všeho. A mnoho lidí se snaží najít smysl ve vnějších věcech. Viktor Frankl ale říká, že by se člověk neměl ptát života, jaký je jeho smysl. Měl by si uvědomit, že on není tazatel, ale tázaný. A v tom, jak člověk odpovídá na otázky života, tam nachází svůj smysl.
Nachází smysl v tom, jestli je věrný svým hodnotám, v tom, co tu po něm zůstane a jaký vliv na lidi a na svět kolem má.
Mnoho vědomých leaderů nachází svůj smysl právě ve službě, v oddané službě něčemu vyššímu. Leader, stejně jako maják, pevně stojí a přes veškeré bouře oddaně svítí - a tím vede.
III. ČÁST - SVĚTLO
Nyní už se dostáváme k vyšším sférám. Hlava majáku se dotýká nebe, zatímco jsou jeho nohy pevně spojeny se zemí.
Tam nahoře je vidět svět z ptačí perspektivy. Tato schopnost nadhledu je pro leadership velmi důležitá. Maják z té výšky také vidí daleko za horizont. To můžeme obrazně brát jako schopnost vize, kterou každý leader také potřebuje mít.
Maják tady pevně stojí a svítí. To je jeho oddaná služba, vede lodi na moři. I přes to, že čelí bouřím, jeho základy jsou pevné - a tak může svítit. Kde se jeho světlo ale bere?
SVĚTLO A STÍN
Maják to má v bouřích občas těžké. Stejně tak to má těžké i ten leader. A máme to tak i my všichni.
V bouřích (při rozhodování) a ve zkouškách našich základů (našeho charakteru) se velmi často potkáváme se svým stínem - s tím, co nemáme zpracované, s tím, co si neseme, za co se viníme, stydíme nebo odmítáme.
Mnoho lidí (a leaderů nevyjímaje) od svých stínů utíká. Chtějí zůstat odpojení - nevědomí.
Když ale najdou odvahu se spojit se sebou, zjistí, že tam kde je stín, tam je vždycky i světlo. Je to fyzikálně dané - stín může existovat pouze tam, kde existuje světlo. Objevit světlo ale můžeme jen tam, kde najdeme odvahu vstoupit do svého stínu. Je to obrovský dar.
Když leader najde své světlo, bude zákonitě vést jinak. Tam kde vedl z pozice moci a kontroly, vede teď z pozice smyslu a důvěry. Jeho lidé ho přirozeně následují. A já bych si moc přála, aby měl náš svět víc vědomých leaderů.
ZÁVĚREM
Každý z nás má vliv. A každý z nás má v sobě podle indiánské legendy dva vlky - dobrého a zlého, světlo i stín. Sílí ten vlk, kterého krmíme.
Myšlenky ani slova nás nedefinují. Definují nás naše rozhodnutí a následné skutky - naše činy. A právě to určuje, jaký bude náš vliv, a zda bude pozitivní a odpovědný.
Každý máme v rukou obrovskou moc.
Každý z nás něco vede - firmu, neziskovku, oddělení v nemocnici, sportovní tým, rodinu, klientův proces nebo třeba myšlenkovou změnu ve společnosti. Každý z nás má vliv na druhé a na svět kolem nás. A určitě se mnou budete souhlasit, že by ten náš vliv měl být pozitivní a odpovědný.
Leadership ale není jednoduchý.
Ve svých čtyřiceti letech jsem udělala dvě věci. Založila jsem nadační fond, který se opravdu velmi rychle rozvíjí. A koupila si jako svou první motorku - Harley Davidson Breakout, s dvoulitrovým motorem, nejdelším rozvorem a nejširší zadní pneumatikou, která se sériově vyrábí.
A musím říct, že jak nadační fond, tak můj Harley na mě kladou vysoké nároky, co se týče řízení.
Vést nový a rychle se rozvíjející fond mi někdy přijde, jako kdybychom jeli z kopce, klepala se nám všechny kola a já tam mávala s pochodní v ruce a smrtí v očích. Ostatně smrt v očích mívám někdy i na motorce. V autě má člověk airbagy, plechy a bezpečnostní systémy, o které se můžete opřít, ale na motorce se můžeme opřít jen sami o sebe.
Myslím si, že každý leader si občas pokládá otázku, o co se opřít, když není o co se opřít. A to i přesto, že má úžasný tým a další aspekty vnější opory. Existují ale situace, kdy skutečně není o co se opřít a tak musí leader najít oporu v sobě.
ZTRÁTA SPOJENÍ - ZTRÁTA ŘÍZENÍ
Motorku nelze mít fyzicky pod kontrolou. Motorka se řídí mentálně. To, co potřebujete mít pod kontrolou jsou vaše emoce a vaše mysl. Na motorce jste jedna duše jedno tělo. Člověk musí být přítomný a spojený se sebou. Jakmile se od sebe odpojíte, ztrácíte spojení - a spolu s ním ztrácíte i vedení.
S leadershipem je to stejné, jakmile ztrácíte spojení, ztrácíte vedení.
Udržet spojení se sebou je ale někdy těžké. Člověk si musí být sám sebe vědomý. Musí cítit. A předtím mnoho z nás utíká. Mnohdy není jednoduché zůstat se sebou ve spojení a cítit. Jsme v tom neuvěřitelně zranitelní.
MAJÁK JAKO SYMBOL VĚDOMÉHO LEADERSHIPU
Na pravém zápěstí mám vytetovaný maják. Je pro mě symbolem sebeopory a také vědomého leadershipu. A vědomý leadership je moje srdcová záležitost - mohla bych o něm mluvit hodiny (možná i týdny).
Vědomý leader je takový leader, který se neodpojil a je si sám sebe, druhých i světa kolem sebe vědomý - žije vědomě, pracuje vědomě, byznys dělá vědomě a vytváří vědomou firemní kulturu.
Maják je skvělý symbol pro vědomý leadership. Jeho pomyslné nohy jsou pevně srostlé se zemí. Je to základna, kterou tvoří charakter leadera - jeho hodnoty, integrita, čest, odpovědnost, respekt a pokora.
Tělo majáku je zmítáno nejednou bouří - to jsou ty každodenní bitvy, problémy a nesnadná rozhodnutí, kterým leader na denní bázi čelí.
Pomyslná hlava majáku se dotýká nebe (vyšší sféry). Vidí svět z ptačího nadhledu, vidí daleko za horizont - a hlavně SVÍTÍ - čímž slouží lodím na moři, vede je.
Pojďme se tedy na leadera jako na maják podívat blíž.
I. ČÁST ZÁKLADNA
Základnu najde leader ve svém charakteru. O svůj charakter se totiž může opřít v bouřích. Mezi tři velmi důležité aspekty charakteru každého vědomého leadera patří odpovědnost, integrita a pokora.
Pojďme je společně prozkoumat.
ODPOVĚDNOST
Jak už jsem zmínila na začátku - kdo vede, má vliv. Kdo má vliv, má odpovědnost.
Slovo odpovědnost je krásné slovo. Je složené ze dvou slov ODPOVĚĎ a SCHOPNOST. Značí tedy schopnost odpovědět (na nějakou vzniklou situaci).
Bez odpovědnosti není leader. Leader musí převzít bezpodmínečnou odpovědnost, protože jen tehdy může mít vliv. Když převezme odpovědnost, stává se tvůrcem, protože má schopnost odpovědět na vzniklou situaci - a tím pádem má na ní také svůj vliv.
Na motorce je to stejné. Mám bezpodmínečnou odpovědnost za to, jestli mám natankovanou nádrž, jestli mi fungují brzdy a v jakém stavu na ní sedám . Mám odpovědnost dokonce i tam, kde mi řidiči aut nedávají přednost tam, kde přednost mám.
Když přebírám odpovědnost, mám určitý vliv na to, jak věci budou - můžu je nějakým svým způsobem ovlivnit. Když se ale té odpovědnosti zbavím (když je to vždycky chyba někoho jiného nebo když já za nikdy za nic nemůžu), už nejsem tvůrce - jsem oběť. Situace nevznikla kvůli mě, tak ani nemůžu mít žádný vliv na její vyřešení. Myju si nad tím ruce.
Tento přístup oběti nám ale nikdy nepomůže k rozvoji - nepomůže nám zlepšit procesy ve firmě, lépe spolupracovat, poučit se z chyb, rozvíjet tým, protože bez převzaté odpovědnosti jsme ztratili svůj vliv na situaci.
INTEGRITA
Integrita je další pevnou složkou charakteru každého vědomého leadera. Integrita znamená neporušenost, celistvost, soulad hodnot a činů - “jak uvnitř, tak venku”.
Integrita je nesmírně důležitá. Tvoří základ vnitřní svobody a také přirozené autority.
Každý z nás má nějaké cíle, a když jich dosáhneme, zažíváme úspěch. Když uspějeme a zachováme si svou integritu, je to ta nejlepší možnost - radujeme se a nezradili jsme sami sebe a své hodnoty.
Když ale uspějeme bez integrity, zažíváme sice krátkodobý vnější úspěch, ale za cenu ztráty sebe. To nás vždy z dlouhodobého hlediska dožene - morálně a osobnostně.
Ne vždy ale v životě a pracovní sféře uspějeme. Můžeme ale neuspět, a přitom si zachovat vnitřní integritu. Tomu Fred Kofman říká úspěch přesahující úspěch. Sice jsme neuspěli, ale také jsme nezradili sami sebe a své hodnoty.
Když zažíváme úspěch, přesahující úspěch, jsme zde vnitřně svobodní a také jsme sami sobě oporou. Integrita nám pomáhá vytvářet pevnou stabilitu, kterou potřebuje mít každý, kdo vědomě vede lidi. Musí se opírat sám o sebe, aby se o něj mohli opřít druzí.
POKORA
Třetí složkou, která tvoří základ charakteru vědomého leadera je pokora. Opakem pokory je arogance. Arogantní leader neuznává druhé lidi, myslí si, že má vždy a ve všem pravdu a že jen on vidí svět takový, jaký skutečně je. Když nastane nějaká nepříjemná situace, jde mu hlavně o to ochránit své ego, vyhrát, porazit druhého a dokázat, že se ten druhý mýlí.
Vědomý leader je naopak ontologicky pokorný. Když vznikne nějaký problém, neplýtvá svou drahocennou energií, aby ochránil své ego, ale nasměruje ji do komunikace, spolupráce s druhými - do řešení problému.
Takový vědomý a pokorný leader je dar, protože nechrání své ego, ale chrání svůj tým.
II. ČÁST - BOUŘE
Nyní se od základny majáku přesuneme k jeho tělu. To je často zmítáno v bouřích. Déšť, hromy, blesky, chlad, zima - tomu všemu maják musí čelit a přesto pevně stát a svítit. Bouře zde znázorňují každodenní problémy, náročná rozhodnutí a tíže toho všeho, čemu leader na denní bázi čelí.
Pojďme je podrobněji prozkoumat. Existují tři typy bouří - emocionální, etické a existenciální.
EMOCIONÁLNÍ BOUŘE
Emoce všichni máme a všichni je známe. To, že máme emoce , to je dané. S tím toho moc nezmůžeme. Ale to, jestli se jimi necháme pohltit, to už je otázkou cviku a také volby.
Emoce je ve skutečnosti informace, podnět. A pokud ten podnět vědomě zaznamenáme, je to skvělý prostor, jak můžeme nejen lépe poznat sami sebe, ale taky, jak můžeme budovat svou emoční zralost.
Vždy si totiž můžeme vybrat jak na daný podnět zareagujeme. Jestli to bude starým nevědomým způsobem nebo novým vědomým způsobem.
Mezi podnětem a reakcí je totiž magický prostor. Říkám mu zhasnuté hřiště. Tady člověk svádí své vnitřní bitvy. Nikdo ho tam nevidí. To znamená, že mu nikdo nezatleská, když nad sebou vyhraje a že ho ale ani nikdo nevypíská, když prohraje. V prostoru zhasnutého hřiště máme vždy možnost volby. Pokud jsme si vědomí podnětu, můžeme si pomyslně zhasnout a pak si vědomě vybrat svou reakci. Jsme zde neuvěřitelně svobodní.
Zhasnuté hřiště je tak pro každého vědomého leadera magický prostor, kde buduje své emoční mistrovství. Nejde o to emoce nemít, jde o to se s nimi neztotožňovat.
ETICKÉ BOUŘE
Jsou to právě naše rozhodnutí a následné činy, které výrazně souvisí s odpovědným a pozitivním vlivem našeho leadershipu. Proto nemůžeme nezmínit etickou stránku rozhodování. U etických bouří je potřeba rozlišit, zda se jedná o etický problém nebo o etické dilema.
Etický problém je souboj mezi dobrem a zlem. Leader zde nepotřebuje vědět, co je správné a co je špatné. On to ví. U etického problému leader potřebuje najít odvahu udělat to, co je správné a zachovat si integritu a rovnou páteř.
Etické dilema je náročnější. Je to souboj mezi dvěma správnými hodnotami. Leader neví, co je správné udělat, ale musí o tom rozhodnout. Potřebuje moudrost a zralost, aby se k té situaci postavil čelem a udělal to nejlepší rozhodnutí. To může být velmi náročné. Proto se někdy říká, že leadeři jsou placení za rozhodování . Musí dělat náročná rozhodnutí a nést za ně odpovědnost.
EXISTENCIÁLNÍ BOUŘE
V Nietzscheho knize prorok Zarathustra sestoupí z hory, prohlásí “Bůh je mrtev” a lidstvo tak odsoudí ke svobodě. Všichni po svobodě toužíme, ale když bychom měli mít svobodu neomezenou, bylo by to pro nás velmi náročné. Protože se svobodou spolu přichází také odpovědnost. A tu ne každý chce nést.
Každý z nás se v nějaké fázi života a nějakým způsobem vyrovnává s existenciální úzkostí. Není jednoduché nést břímě svobody, žít s vědomím, že vše může lusknutím prstu skončit a uvědomit si, že na té nejhlubší úrovni je člověk skutečně sám.
V knize The Existencial Leader hovoří její autorka Monica Hanaway o tom, že lidé se v pracovní sféře s touto úzkostí vyrovnávají různě a mají odlišné přístupy, kde hledají úlevu.
Zaměstnanci nacházejí úlevu od této úzkosti tím, že jsou vedení - i přes to, že tak ztrácí určitou míru své osobní svobody. Leadeři zase nacházejí úlevu v tom, že vedou - i za cenu samoty na vrcholu a tíhy odpovědnosti.
Mnoho lidí cítí prázdnotu, odpojení a hledá smysl toho všeho. A mnoho lidí se snaží najít smysl ve vnějších věcech. Viktor Frankl ale říká, že by se člověk neměl ptát života, jaký je jeho smysl. Měl by si uvědomit, že on není tazatel, ale tázaný. A v tom, jak člověk odpovídá na otázky života, tam nachází svůj smysl.
Nachází smysl v tom, jestli je věrný svým hodnotám, v tom, co tu po něm zůstane a jaký vliv na lidi a na svět kolem má.
Mnoho vědomých leaderů nachází svůj smysl právě ve službě, v oddané službě něčemu vyššímu. Leader, stejně jako maják, pevně stojí a přes veškeré bouře oddaně svítí - a tím vede.
III. ČÁST - SVĚTLO
Nyní už se dostáváme k vyšším sférám. Hlava majáku se dotýká nebe, zatímco jsou jeho nohy pevně spojeny se zemí.
Tam nahoře je vidět svět z ptačí perspektivy. Tato schopnost nadhledu je pro leadership velmi důležitá. Maják z té výšky také vidí daleko za horizont. To můžeme obrazně brát jako schopnost vize, kterou každý leader také potřebuje mít.
Maják tady pevně stojí a svítí. To je jeho oddaná služba, vede lodi na moři. I přes to, že čelí bouřím, jeho základy jsou pevné - a tak může svítit. Kde se jeho světlo ale bere?
SVĚTLO A STÍN
Maják to má v bouřích občas těžké. Stejně tak to má těžké i ten leader. A máme to tak i my všichni.
V bouřích (při rozhodování) a ve zkouškách našich základů (našeho charakteru) se velmi často potkáváme se svým stínem - s tím, co nemáme zpracované, s tím, co si neseme, za co se viníme, stydíme nebo odmítáme.
Mnoho lidí (a leaderů nevyjímaje) od svých stínů utíká. Chtějí zůstat odpojení - nevědomí.
Když ale najdou odvahu se spojit se sebou, zjistí, že tam kde je stín, tam je vždycky i světlo. Je to fyzikálně dané - stín může existovat pouze tam, kde existuje světlo. Objevit světlo ale můžeme jen tam, kde najdeme odvahu vstoupit do svého stínu. Je to obrovský dar.
Když leader najde své světlo, bude zákonitě vést jinak. Tam kde vedl z pozice moci a kontroly, vede teď z pozice smyslu a důvěry. Jeho lidé ho přirozeně následují. A já bych si moc přála, aby měl náš svět víc vědomých leaderů.
ZÁVĚREM
Každý z nás má vliv. A každý z nás má v sobě podle indiánské legendy dva vlky - dobrého a zlého, světlo i stín. Sílí ten vlk, kterého krmíme.
Myšlenky ani slova nás nedefinují. Definují nás naše rozhodnutí a následné skutky - naše činy. A právě to určuje, jaký bude náš vliv, a zda bude pozitivní a odpovědný.
Každý máme v rukou obrovskou moc.