kůň s křídly

“Víš, někdy si říkám, že už toho fakt mám dost, že už mě to opravdu nebaví…” odfrkla si moje klientka. “Pořád se trápit, počítat peníze na jídlo nebo odsouvat nákup oblečení, které potřebuji. Dělám skvěle svojí práci, mám fakt pěknej web a sociální sítě mám zmáknutý. Už jsem unavená z toho, co všechno dělám…a pořád to nemá výsledky, které chci.” ,,Moc mě to trápí…já už nechci pořád řešit, že mám nedostatek peněz…už to prostě nechci” hlesla a já viděla, že má v očích slzy.


,,A co bys chtěla, aby se změnilo?” zeptám se jemně. Vím, že je to její dlouhodobé téma a moc bych si přála, aby jí bylo lépe.


,,Chtěla bych se cítit v bezpečí, chtěla bych mít jistotu, že se o sebe dokážu postarat finančně…”

,,A jaká je Tvá strategie v podnikání, abys cítila bezpečí a jistotu?”

,,Už to trochu začínám pouštět, protože si čím dál tím víc uvědomuju, že když nemám bezpečí a jistotu uvnitř, tak jí asi těžko můžu získat zvenku. Ale vždycky jsem se snažila přijít na to, jak věci fungují. Věřila jsem, že existuje nějaký systém, který když budu následovat, tak pak dojdu do cíle. Že když zjistím všechny informace o tom, jak věci fungují, když si všechno krok za krokem naplánuju a pak to pečlivě a perfektně všechno udělám to, tak je úspěch zaručený.”

,,A jak se v tom cítíš?"

,,Blbě” ušklíbla se. ,,Pořád se trápím tím, že je tu něco, co nevím a co se musím naučit. A pořád je přede mnou spousta práce, co musím udělat, protože mám přeci ten svůj plán. Tolik toho dělám, tolik se toho učím a tolik do toho investuju a pěkně mě to štve, protože jsem přeci tak zodpovědná, dělám všechno správně a i tak je to neustále málo, pořád to nestačí…přijde mi to nespravedlivý.”


,,Dokázala bys to k něčemu připodobnit?”

,,Víš, jak jsi mi posílala ten obrázek s koněm, co má křídla a umí létat…”


,,No jasně” kývnu a usměju se, protože se jedná o ilustraci z krásné dětské knihy od Charlie Mackesyho, Chlapec, krtek, liška a kůň. Kůň je v té knize má nejoblíbenější postava. Je ze všech postav největší, nejsilnější a nejodvážnější, a přesto je také nejlaskavější a nejněžnější. Má krásná křídla a umí létat, ale nemluví o tom.


,,No tak já jsem spíš tažný kůň…”

,,Mám takový nápad, co kdyby sis našla pohodlnou pozici, uvolnila se a zavřela na chvíli oči.”

,,Tak dobře” souhlasila, uvelebila se a zavřela oči.

,,Zkus mi popsat toho tažného koně jako scénu ve filmu, kterou vidíš z nadhledu.”

Na chvíli se zamyslela a pak začala mluvit. ,,Vidím ho na hřebenu hory, jak jde nahoru, krok za krokem a na zádech má těžký náklad.”

,,A co ještě vidíš?”

,,Je zataženo a trochu prší…” nadechla se a vydechla ,,a na očích má klapky, takže vidí jen dolů a před sebe.”

,,Jak se ten kůň cítí?”

,,Sám, vyčerpaný, podlamují se mu už kolena a přeje si, aby ten batoh mohl shodit a osvobodit se…”


,,OK…dobře. A teď si zkus představit toho koně s křídlama…” požádala jsem ji a přišlo mi fascinující, jak se její tělo najednou uvolnilo a zároveň rozpohybovalo. Byla to úplně jiné energie.

,,To je úplně jiný…ta tíha opadla…můžu letět, kam chci, můžu dýchat, můžu dělat tolik věcí - třeba vletět do lesa nebo prozkoumat vodopád…můžu letět, kam mě to táhne. Můžu vzlétnout i vysoko na nebe…”


,,A bojíš se”?

,,Trošku jo, ale tak jako na pohodu - spíš abych do něčeho nenarazila nebo abych si dávala pozor, když letím tam, kde jsem nebyla.” Pak se usmála a řekla ,,Taky čeho bych se bála, když mám křídla, že jo!” 


Zasměju se také a říkám si, jak je krásné vidět jí v téhle energii. ,,A jaký to je tam vysoko na nebi?”

,,Je to krásný, vidím ten rozmanitý svět pod sebou, všechny ty barvy a vůně…a je to sranda - ten svět dole mě vůbec netrápí.”


,,A co cítíš?” 

,,Vzduch, les…užívám si to, cítím vděčnost, že to můžu zažívat, že tohle můžu dělat a že si můžu létat, kam chci.”

,,A je to náročné fyzicky?”

,,Hm, ani ne…jako musím občas zamávat křídly, někdy trochu víc a někdy jen tak plachtím. Cítím ten tlak na ramenou, když používám křídla, ale zároveň mám úplně volný hrudník, můžu volně dýchat.”


,,Dobře, to je moc hezký. Zkus teď ale doletět k tomu tažnému koni. Až tam budeš, pověz mi prosím, co vidíš a co cítíš.”

,,Vidím, jak se tam tak vláčí s tím batohem na zádech a je mi ho strašně líto. Vždyť on vůbec nežije ten svůj život!”

,,Chtěla bys mu něco říct?”

,,No jasně. Chtěla bych mu říct, aby se zeptal sám sebe, jestli ta myšlenka, že to takhle musí být, je pravdivá nebo jestli je tu někdo, kdo mu to namluvil nebo jestli je to on sám, kdo si to namluvil. Chtěla bych, aby věděl, že si ten batoh může sundat a že už ho nemusí dál nést…”

,,Hm, a jak si ho sundá?”

,,Prostě ho sundá, přeřízne ty popruhy.”

,,A dokáže to, když má kopyta?”

,,Dokáže, a když nenajde nůž, tak prostě ty křídla jen roztáhne a ten batoh odletí. Je to přeci okřídlený kůň, ten dokáže všechno!”

,,A co vlastně bylo v tom těžkém batohu?”

,,Strach” hlesne. ,,Byl to strach.”

,,Hm…ale ten okřídlený kůň na nebi taky přece cítil strach, když létal?”


,,Jo, ale to bylo jiný. To byl takovej zdravej strach, ten mu pomáhal, aby nenarazil nebo si neublížil.”

,,A ten strach, který vezl ten tažný kůň?”

,,To byl nezdravý, zbytečný strach.”


,,Dokázala bys popsat rozdíl?” ptám se se zájmem.

Chvíli se zamyslí a řekne,, Je v tom rozdíl. Ten strach u okřídleného koně je jeho pomocník, je to nástroj, který má, aby přežil ve světě. Ten okřídlený kůň ten nástroj používá. Ale toho tažného koně používá ten strach - vždyť ten strach je jak parazit - on mu sedí na zádech, veze se a vysává z něj život!”


_

“What’s the bravest thing you’ve ever said?” asked the boy.
“Help,” said the horse.

Charlie Mackesy