Žijeme v době, která nám slibuje neustálou bezstarostnost. Pozitivní koučové, influenceři, zaměření na konzum a nekonečná produktivita - to vše se nás snaží přesvědčit, že pohodlí je nejvyšší hodnota a že štěstí je stav, kterého lze dosáhnout trvale (stačí si jen koupit tento zázračný produkt, osvojit si tu správnou ranní rutinu, zlepšit time-management a pravidelně vizualizovat abundance).
Je nám neustále prodáván návod na šťastný život. Každý, kdo ale pracuje se sebou a s druhými na hlubší než povrchní úrovni, ví, že to je lež.
Život nemůže být jen bezstarostný a zalitý sluncem. Je plný nejistoty, úzkosti, ztrát, konců, dilemat a voleb, na které neexistují jednoduché návody. Snaha vyhnout se negativním aspektům života a utéct před všudypřítomnou úzkostí a nejistotou je naprosto přirozená. Vede ale k odcizení a odpojení se - k životu napůl (nebo jak říkají existencialisté - k životu v sebeklamu).
Existenciální přístup k životu dává prostor širokému spektru toho, co znamená být naživu. Přijetí světel i stínů, světlých výšek i temných údolí - na to vše pohlíží jako na vzácné, cenné a hluboce smysluplné. Bez kontrastů by byl náš život nudný a plochý. Bez prožitku hlubokého smutku bychom nikdy nepoznali chuť radosti.
A právě zde vstupuje na scénu existenciální přístup, který nás učí neutíkat před životem, ale čelit mu s odvahou, vědomě a s očima dokořán. Tento přístup nás učí znovu vnímat barvy, chuti a vůně života - mnohem citlivěji než kdy předtím.
Otevřít se existenciálním otázkám je jako přesedlat z auta, (kde nás chrání karoserie, airbagy a bezpečnostní systémy), na motorku, kde cítíme vše intenzivněji. Na motorce jsme sice zranitelnější a musíme převzít odpovědnost za svůj život, ale jsme zde zároveň také neuvěřitelně svobodní.
V tomto článku bych vám ráda představila existenciální koučink. Dozvíte se, co to existenciální koučování je, z jakých vychází filozofických základů, pro koho a v jakých situacích je vhodné a také jak se liší od klasického výkonnostního koučinku.
EXISTENCIALISMUS
Abychom pochopili, co je to existenciální koučink, musíme porozumět tomu, co znamená slovo existencialismus. Ačkoliv jeho kořeny sahají do 19 století, existencialismus vznikl po první světové válce v Německu a rozšířil se především díky francouzským filozofům po druhé světové válce, zejména díky Jean-Paulu Sartrovi a Simone de Beauvoir.
Je to rozmanitý směr, jehož myslitelé se zabývají podstatou toho, co to znamená být naživu, být člověkem. Existenciální myslitelé dospěli k tomu, že pokud odebereme vše, co nás identifikuje, dostaneme se k podstatě lidské zkušenosti - jsme naživu a jsme v tomto světě s ostatními lidmi.
Fenomenolog Martin Heidegger uvádí také pojem vhozenosti do života. Nemůžeme si vybrat, kdy a kde se narodíme, ani do jakých podmínek. To, že jsme vhozeni do života, jsme naživu a žijeme ve světě s ostatními, přináší podstatu lidské zkušenosti, která je daná a kterou nelze změnit - tomu existenciální myslitelé říkají danosti (nebo lidská podstata).
Jako lidé se musíme vyrovnat s tím:
Tyto jedinečné projevy lidské existence (danosti) nám ale způsobují tzv. existenciální úzkost, což je hlubší, ontologičtější forma úzkosti než například úzkost z výšek, se kterou se dá pracovat (odstranit ji nebo zmírnit).
Existenciální úzkosti se nelze zbavit. Lze před ní jen dočasně utéct, buď oklamáním sebe sama (čemuž existencialisté říkají život v sebeklamu, Sartre to nazval mauvaise foi - špatnou vírou), nebo udržováním sebe sama v neustálé činnosti.
Je přirozené, že se odpojujeme a odcizujeme od sebe a od života samého. Málokomu je příjemné čelit těmto lidským danostem, protože přinášejí negativní emoce. Setrvání v nepříjemných emocích je ale cenné, díky tomu totiž můžeme poznat, kdo jsme a co má pro nás v životě hodnotu. To nám pak umožňuje žít plnohodnotný život - odvážně, vědomě, s očima dokořán (a nejen přežívat).
Existencialismus je opředen mýty. Mnohým připadá jako depresivní směr ze zakouřených francouzských kaváren, kde intelektuální smetánka diskutuje o nepraktických věcech. Opak je ale pravdou. Existencialismus je směr, který voní životem, protože pokud chceme žít plnohodnotný život, musíme se postavit existenciálním danostem čelem a žít svůj život navzdory nim (nebo možná právě díky nim).
CO JE TO EXISTENCIÁLNÍ KOUČOVÁNÍ
V psychoterapii a koučování se mluví o tom, že většina každodenních problémů jsou jen špičky ledovce. Pod nimi se skrývají ontologická témata - strach z konečnosti, tíha odpovědnosti za vlastní volby nebo pocity vnitřní osamělosti či bezesmyslnosti.
Pokud se do existencialismu ponoříme, začneme vidět obavy z existenciálních daností, které jsou jádrem každodenních úzkostí, výzev, rozhodnutí a dilemat. Je to, jako bychom najednou dokázali číst mezi řádky - dokážeme si jich být vědomi.
To má hluboký dopad na lidský život, protože dochází k hlubšímu poznání sebe sama, k přijetí jeho komplexnosti a spolu s tím k probuzení se z režimu autopilota a aktivaci potenciálu. Přestáváme totiž ztrácet energii na boj tam, kde není naděje, že se něco změní, a otevřeme se životu s kartami, které máme rozdané, což s sebou nese nový druh naděje. Jsme zde totiž vnitřně svobodní - máme možnost zaujmout k věcem svůj postoj a můžeme investovat svou energii tam, kde je možné něco ovlivnit.
Existenciální koučování poskytuje bezpečný prostor pro prozkoumávání lidské existence v kontextu konkrétního koučovacího cíle. Dochází k zrcadlení existenciálních obav zpět ke klientovi, což vede k hlubšímu porozumění sobě samému, k uvědomění si daností lidského života a jejich přijetí. To vede ke schopnosti žít vědomější, smysluplnější a barevnější život navzdory existenciální úzkosti (a díky ní).
Tento způsob koučování klientovi pomáhá s odhalením sebeklamu a slepých míst (oblastí, kde sám před sebou utíká, žije v iluzi nebo podle očekávání někoho jiného) a ukazuje mu, že i v situacích, kdy se cítí jako v pasti, má svobodu zvolit si svůj postoj založený na jedinečných hodnotách a převzít za svou volbu odpovědnost.
Existenciální koučink je tak místem pro přemýšlení, reflexi a zkoumání hlubokých otázek lidského života. Nejde zde o teorii, ale o hluboké ponory do vlastního nitra. Život jako by se přestával odehrávat na mělčině a díky prožitým kontrastům získával na své rozmanité hloubce.
Díky tomu, že neutíkáme před tím, co je náročné a těžké, uvědomujeme si, na čem nám záleží a co má pro nás vysokou hodnotu. Tyto naše jedinečné hodnoty pak můžeme vtiskávat do všech svých rozhodnutí a činů. Náš život je pak ztělesněním těchto hodnot - je tak také plnohodnotný a nabývá smyslu.
V ČEM SE EXISTENCIÁLNÍ KOUČINK LIŠÍ OD KLASICKÉHO KOUČINKU
Klasický výkonnostní koučink je zaměřen na silné stránky, na zlepšení, překonání překážek a růst. Existenciální koučink naproti tomu vychází z existenciální filozofie a fenomenologie, zaměřuje se na člověka jako na celek a pomáhá mu lépe porozumět sobě, druhým i životu samotnému. To mu buduje vědomý základ a sebeoporu, na jejichž základě je možné činit náročná rozhodnutí a zůstat tak v souladu se sebou.
Jak jsem zmínila v úvodu, existenciální koučink neprodává návod na šťastný život, ale pomáhá klientům žít, podnikat či vést lidi vědoměji, citlivěji a smysluplněji. Nabízí mnohem větší možnost jít do hloubky než výkonnostní koučink a vyžaduje od klientů také větší odvahu a ochotu zapojit se do náročných rozhovorů.
Také zde není žádný jednotný myšlenkový vůdce nebo jediná škola existencialismu. Existenciálních myslitelů je velké množství a nabízejí mnoho úhlů pohledu (to, co je ale spojuje, je uznání lidských daností a úzkost s nimi spojená). Každý existenciální kouč si tak vytváří vlastní jedinečný rámec, což je dáno tím, že v existenciálním pojetí neexistuje žádná absolutní pravda.
Povaha existenciálního koučování je také mnohem více fenomenologická. Fenomenologie nás učí tzv. uzávorkovat (dát své vlastní domněnky, předsudky, hodnotící filtry i rady do závorky) a podívat se na svět očima klienta tak, jak ho on prožívá ve své bezprostřední zkušenosti a s plným respektem k němu.
To vše je podle mého názoru v souladu s tzv. třetí vlnou koučování, která se nesnaží klienta tlačit odněkud někam, opravovat ho nebo mu měnit mindset. Není to náhrada za klasický GROW model, ale úplně jiná dimenze práce s druhým člověkem.
PRO KOHO JE EXISTENCIÁLNÍ KOUČOVÁNÍ
Jak řekla jedna moje klientka: „Je to fakt skvělý, ale určitě to není pro každého.“ A to je potřeba s úctou respektovat, protože ne každý si v životě volí vědomý způsob života, práce, podnikání či vedení lidí a má na to plné právo. Ne každý se chce také vydávat do větší hloubky, a to je hluboce v pořádku.
Je také potřeba zmínit, že existenciální témata se objevují mnohem více v blahobytu západní společnosti, protože je přeci jen přirozenější zabývat se hlubokými lidskými otázkami tehdy, kdy nebojujeme o každodenní přežití. Člověk bojující o přežití často řeší jiné věci, ale úspěšní podnikatelé, manažeři nebo lidé, kteří navenek mají všechno, mohou i přesto prožívat hlubokou prázdnotu, samotu, paralýzu svobody (obzvláště při vedení lidí a podniků) a bezesmyslnost.
Existenciální koučování je tu jak pro lidi, kteří se ocitli na důležitých životních křižovatkách či v krizích, kdy se jim hroutí pevná půda pod nohama, tak pro lidi, kteří cítí nesoulad, neautenticitu či pocit ztráty smyslu. Tito lidé hledají bezpečný prostor s terapeutickým přesahem. Nechtějí využívat klasickou psychoterapii, protože jsou psychicky zdraví, mají schopnost nadhledu a sebereflexe a svůj život zvládají. Proto existenciální koučování klade také vysoký nárok na osobní zralost, etiku kouče a na jeho schopnost rozeznat, zda klient již nepotřebuje psychoterapii.
Je tu také pro lidi, kteří hledají prostor k přemýšlení a kteří chtějí vytěžit ze svého života maximum, poznat sami sebe, být vědomější a vybudovat si vlastní sebeoporu (existenciální resilienci) pro chvíle, kdy to v životě bude těžké, nebo jako průpravu pro důležitá životní rozhodnutí.
V každém případě je existenciální koučování určeno pro lidi, kteří mají odvahu vystoupit z komfortní zóny, ponořit se do hloubek, zkoumat svůj vnitřní svět a kteří jsou ochotni opustit svá skálopevná přesvědčení, vystoupit z iluze a prozkoumávat svá slepá místa. Důležitým aspektem je schopnost převzít odpovědnost za své činy - a také nečiny.
Odměnou za tuto vykonanou práci na sobě pak bývá smysluplnější, barevnější a autentičtější způsob života, který stojí za to, aby byl žit.
EXISTENCIÁLNÍ KOUČINK SI ZASLOUŽÍ SVÉ MÍSTO V DNEŠNÍM SVĚTĚ
Žijeme v době, která se proměňuje rychleji než kdy předtím a kde jsme svědky politické nestability, vlády narcistů a mocichtivých oligarchů - v době, kde rizika, hrozby a krize neustále útočí na náš vnitřní pocit jistoty. Žijeme však také v době, která nám nabízí neskutečné možnosti ochutnávat život plnými doušky.
Zároveň si troufnu říct, že žijeme v době, která si zoufale žádá víc než jen rychlá řešení, povrchní, slepě pozitivní motivaci a neustálý hon za výkonem. Právě proto jsem hluboce přesvědčena, že současné koučování v kombinaci s moudrostí existenciální filozofie druhé poloviny 20. století má i dnes obrovskou platnost - a to jak pro osobní život, tak pro byznys a moderní vědomý leadership.
Bylo by úžasné, kdyby existenciální a fenomenologické myšlení našlo své pevné místo mimo akademickou půdu. Vždyť v reálném životě (byznysu a leadershipu nevyjímaje) stojí existenciální podstata v samém centru každého velkého rozhodnutí, dilematu nebo krizového momentu, kterému lidé čelí.
Přála bych si, aby se tento přístup šířil a dostal se mezi lidi, protože nabízí něco výjimečného. Funguje jako skvělá prevence. Nemusíme čekat, až se nám život zhroutí, abychom začali pátrat po tom, kým vlastně jsme. Už teď můžeme budovat svou existenciální odolnost a tvořit si život, který je bohatší a hluboce smysluplný.
Život totiž není o tom zůstat na mělčině a vyhnout se všem vlnám, ale naučit se na nich surfovat. Je nesrovnatelně barevnější, když ho žijeme odvážně, vědomě, s otevřenýma očima a se vším všudy. Ty nejlepší příběhy totiž nikdy nevznikají v pohodlí komfortní zóny, rodí se uprostřed těžkostí, dilemat, konců a krizí, skrze které objevujeme sami sebe - rodí se uprostřed života, který stojí za to prožít.
Je nám neustále prodáván návod na šťastný život. Každý, kdo ale pracuje se sebou a s druhými na hlubší než povrchní úrovni, ví, že to je lež.
Život nemůže být jen bezstarostný a zalitý sluncem. Je plný nejistoty, úzkosti, ztrát, konců, dilemat a voleb, na které neexistují jednoduché návody. Snaha vyhnout se negativním aspektům života a utéct před všudypřítomnou úzkostí a nejistotou je naprosto přirozená. Vede ale k odcizení a odpojení se - k životu napůl (nebo jak říkají existencialisté - k životu v sebeklamu).
Existenciální přístup k životu dává prostor širokému spektru toho, co znamená být naživu. Přijetí světel i stínů, světlých výšek i temných údolí - na to vše pohlíží jako na vzácné, cenné a hluboce smysluplné. Bez kontrastů by byl náš život nudný a plochý. Bez prožitku hlubokého smutku bychom nikdy nepoznali chuť radosti.
A právě zde vstupuje na scénu existenciální přístup, který nás učí neutíkat před životem, ale čelit mu s odvahou, vědomě a s očima dokořán. Tento přístup nás učí znovu vnímat barvy, chuti a vůně života - mnohem citlivěji než kdy předtím.
Otevřít se existenciálním otázkám je jako přesedlat z auta, (kde nás chrání karoserie, airbagy a bezpečnostní systémy), na motorku, kde cítíme vše intenzivněji. Na motorce jsme sice zranitelnější a musíme převzít odpovědnost za svůj život, ale jsme zde zároveň také neuvěřitelně svobodní.
V tomto článku bych vám ráda představila existenciální koučink. Dozvíte se, co to existenciální koučování je, z jakých vychází filozofických základů, pro koho a v jakých situacích je vhodné a také jak se liší od klasického výkonnostního koučinku.
EXISTENCIALISMUS
Abychom pochopili, co je to existenciální koučink, musíme porozumět tomu, co znamená slovo existencialismus. Ačkoliv jeho kořeny sahají do 19 století, existencialismus vznikl po první světové válce v Německu a rozšířil se především díky francouzským filozofům po druhé světové válce, zejména díky Jean-Paulu Sartrovi a Simone de Beauvoir.
Je to rozmanitý směr, jehož myslitelé se zabývají podstatou toho, co to znamená být naživu, být člověkem. Existenciální myslitelé dospěli k tomu, že pokud odebereme vše, co nás identifikuje, dostaneme se k podstatě lidské zkušenosti - jsme naživu a jsme v tomto světě s ostatními lidmi.
Fenomenolog Martin Heidegger uvádí také pojem vhozenosti do života. Nemůžeme si vybrat, kdy a kde se narodíme, ani do jakých podmínek. To, že jsme vhozeni do života, jsme naživu a žijeme ve světě s ostatními, přináší podstatu lidské zkušenosti, která je daná a kterou nelze změnit - tomu existenciální myslitelé říkají danosti (nebo lidská podstata).
Jako lidé se musíme vyrovnat s tím:
- že jsme smrtelní a koneční, že nic netrvá věčně, i přestože je pro nás přirozené poutat se ke stabilitě ve světě, který se však vyznačuje pomíjivostí a proměnlivostí,
- že žijeme v nejistotě - musíme neustále dělat rozhodnutí bez toho, abychom měli jistotu ohledně výsledku - máme sice svobodu volby, s ní ale přichází také odpovědnost,
- že jsme společenští a potřebujeme druhé lidi, kteří jsou však odlišní, a musíme se vyrovnat také s tím, že nás nikdo nemůže vidět v naší hluboké jedinečnosti,
- že je jen na nás, jaký dáme životu smysl.
Tyto jedinečné projevy lidské existence (danosti) nám ale způsobují tzv. existenciální úzkost, což je hlubší, ontologičtější forma úzkosti než například úzkost z výšek, se kterou se dá pracovat (odstranit ji nebo zmírnit).
Existenciální úzkosti se nelze zbavit. Lze před ní jen dočasně utéct, buď oklamáním sebe sama (čemuž existencialisté říkají život v sebeklamu, Sartre to nazval mauvaise foi - špatnou vírou), nebo udržováním sebe sama v neustálé činnosti.
Je přirozené, že se odpojujeme a odcizujeme od sebe a od života samého. Málokomu je příjemné čelit těmto lidským danostem, protože přinášejí negativní emoce. Setrvání v nepříjemných emocích je ale cenné, díky tomu totiž můžeme poznat, kdo jsme a co má pro nás v životě hodnotu. To nám pak umožňuje žít plnohodnotný život - odvážně, vědomě, s očima dokořán (a nejen přežívat).
Existencialismus je opředen mýty. Mnohým připadá jako depresivní směr ze zakouřených francouzských kaváren, kde intelektuální smetánka diskutuje o nepraktických věcech. Opak je ale pravdou. Existencialismus je směr, který voní životem, protože pokud chceme žít plnohodnotný život, musíme se postavit existenciálním danostem čelem a žít svůj život navzdory nim (nebo možná právě díky nim).
CO JE TO EXISTENCIÁLNÍ KOUČOVÁNÍ
V psychoterapii a koučování se mluví o tom, že většina každodenních problémů jsou jen špičky ledovce. Pod nimi se skrývají ontologická témata - strach z konečnosti, tíha odpovědnosti za vlastní volby nebo pocity vnitřní osamělosti či bezesmyslnosti.
Pokud se do existencialismu ponoříme, začneme vidět obavy z existenciálních daností, které jsou jádrem každodenních úzkostí, výzev, rozhodnutí a dilemat. Je to, jako bychom najednou dokázali číst mezi řádky - dokážeme si jich být vědomi.
To má hluboký dopad na lidský život, protože dochází k hlubšímu poznání sebe sama, k přijetí jeho komplexnosti a spolu s tím k probuzení se z režimu autopilota a aktivaci potenciálu. Přestáváme totiž ztrácet energii na boj tam, kde není naděje, že se něco změní, a otevřeme se životu s kartami, které máme rozdané, což s sebou nese nový druh naděje. Jsme zde totiž vnitřně svobodní - máme možnost zaujmout k věcem svůj postoj a můžeme investovat svou energii tam, kde je možné něco ovlivnit.
Existenciální koučování poskytuje bezpečný prostor pro prozkoumávání lidské existence v kontextu konkrétního koučovacího cíle. Dochází k zrcadlení existenciálních obav zpět ke klientovi, což vede k hlubšímu porozumění sobě samému, k uvědomění si daností lidského života a jejich přijetí. To vede ke schopnosti žít vědomější, smysluplnější a barevnější život navzdory existenciální úzkosti (a díky ní).
Tento způsob koučování klientovi pomáhá s odhalením sebeklamu a slepých míst (oblastí, kde sám před sebou utíká, žije v iluzi nebo podle očekávání někoho jiného) a ukazuje mu, že i v situacích, kdy se cítí jako v pasti, má svobodu zvolit si svůj postoj založený na jedinečných hodnotách a převzít za svou volbu odpovědnost.
Existenciální koučink je tak místem pro přemýšlení, reflexi a zkoumání hlubokých otázek lidského života. Nejde zde o teorii, ale o hluboké ponory do vlastního nitra. Život jako by se přestával odehrávat na mělčině a díky prožitým kontrastům získával na své rozmanité hloubce.
Díky tomu, že neutíkáme před tím, co je náročné a těžké, uvědomujeme si, na čem nám záleží a co má pro nás vysokou hodnotu. Tyto naše jedinečné hodnoty pak můžeme vtiskávat do všech svých rozhodnutí a činů. Náš život je pak ztělesněním těchto hodnot - je tak také plnohodnotný a nabývá smyslu.
V ČEM SE EXISTENCIÁLNÍ KOUČINK LIŠÍ OD KLASICKÉHO KOUČINKU
Klasický výkonnostní koučink je zaměřen na silné stránky, na zlepšení, překonání překážek a růst. Existenciální koučink naproti tomu vychází z existenciální filozofie a fenomenologie, zaměřuje se na člověka jako na celek a pomáhá mu lépe porozumět sobě, druhým i životu samotnému. To mu buduje vědomý základ a sebeoporu, na jejichž základě je možné činit náročná rozhodnutí a zůstat tak v souladu se sebou.
Jak jsem zmínila v úvodu, existenciální koučink neprodává návod na šťastný život, ale pomáhá klientům žít, podnikat či vést lidi vědoměji, citlivěji a smysluplněji. Nabízí mnohem větší možnost jít do hloubky než výkonnostní koučink a vyžaduje od klientů také větší odvahu a ochotu zapojit se do náročných rozhovorů.
Také zde není žádný jednotný myšlenkový vůdce nebo jediná škola existencialismu. Existenciálních myslitelů je velké množství a nabízejí mnoho úhlů pohledu (to, co je ale spojuje, je uznání lidských daností a úzkost s nimi spojená). Každý existenciální kouč si tak vytváří vlastní jedinečný rámec, což je dáno tím, že v existenciálním pojetí neexistuje žádná absolutní pravda.
Povaha existenciálního koučování je také mnohem více fenomenologická. Fenomenologie nás učí tzv. uzávorkovat (dát své vlastní domněnky, předsudky, hodnotící filtry i rady do závorky) a podívat se na svět očima klienta tak, jak ho on prožívá ve své bezprostřední zkušenosti a s plným respektem k němu.
To vše je podle mého názoru v souladu s tzv. třetí vlnou koučování, která se nesnaží klienta tlačit odněkud někam, opravovat ho nebo mu měnit mindset. Není to náhrada za klasický GROW model, ale úplně jiná dimenze práce s druhým člověkem.
PRO KOHO JE EXISTENCIÁLNÍ KOUČOVÁNÍ
Jak řekla jedna moje klientka: „Je to fakt skvělý, ale určitě to není pro každého.“ A to je potřeba s úctou respektovat, protože ne každý si v životě volí vědomý způsob života, práce, podnikání či vedení lidí a má na to plné právo. Ne každý se chce také vydávat do větší hloubky, a to je hluboce v pořádku.
Je také potřeba zmínit, že existenciální témata se objevují mnohem více v blahobytu západní společnosti, protože je přeci jen přirozenější zabývat se hlubokými lidskými otázkami tehdy, kdy nebojujeme o každodenní přežití. Člověk bojující o přežití často řeší jiné věci, ale úspěšní podnikatelé, manažeři nebo lidé, kteří navenek mají všechno, mohou i přesto prožívat hlubokou prázdnotu, samotu, paralýzu svobody (obzvláště při vedení lidí a podniků) a bezesmyslnost.
Existenciální koučování je tu jak pro lidi, kteří se ocitli na důležitých životních křižovatkách či v krizích, kdy se jim hroutí pevná půda pod nohama, tak pro lidi, kteří cítí nesoulad, neautenticitu či pocit ztráty smyslu. Tito lidé hledají bezpečný prostor s terapeutickým přesahem. Nechtějí využívat klasickou psychoterapii, protože jsou psychicky zdraví, mají schopnost nadhledu a sebereflexe a svůj život zvládají. Proto existenciální koučování klade také vysoký nárok na osobní zralost, etiku kouče a na jeho schopnost rozeznat, zda klient již nepotřebuje psychoterapii.
Je tu také pro lidi, kteří hledají prostor k přemýšlení a kteří chtějí vytěžit ze svého života maximum, poznat sami sebe, být vědomější a vybudovat si vlastní sebeoporu (existenciální resilienci) pro chvíle, kdy to v životě bude těžké, nebo jako průpravu pro důležitá životní rozhodnutí.
V každém případě je existenciální koučování určeno pro lidi, kteří mají odvahu vystoupit z komfortní zóny, ponořit se do hloubek, zkoumat svůj vnitřní svět a kteří jsou ochotni opustit svá skálopevná přesvědčení, vystoupit z iluze a prozkoumávat svá slepá místa. Důležitým aspektem je schopnost převzít odpovědnost za své činy - a také nečiny.
Odměnou za tuto vykonanou práci na sobě pak bývá smysluplnější, barevnější a autentičtější způsob života, který stojí za to, aby byl žit.
EXISTENCIÁLNÍ KOUČINK SI ZASLOUŽÍ SVÉ MÍSTO V DNEŠNÍM SVĚTĚ
Žijeme v době, která se proměňuje rychleji než kdy předtím a kde jsme svědky politické nestability, vlády narcistů a mocichtivých oligarchů - v době, kde rizika, hrozby a krize neustále útočí na náš vnitřní pocit jistoty. Žijeme však také v době, která nám nabízí neskutečné možnosti ochutnávat život plnými doušky.
Zároveň si troufnu říct, že žijeme v době, která si zoufale žádá víc než jen rychlá řešení, povrchní, slepě pozitivní motivaci a neustálý hon za výkonem. Právě proto jsem hluboce přesvědčena, že současné koučování v kombinaci s moudrostí existenciální filozofie druhé poloviny 20. století má i dnes obrovskou platnost - a to jak pro osobní život, tak pro byznys a moderní vědomý leadership.
Bylo by úžasné, kdyby existenciální a fenomenologické myšlení našlo své pevné místo mimo akademickou půdu. Vždyť v reálném životě (byznysu a leadershipu nevyjímaje) stojí existenciální podstata v samém centru každého velkého rozhodnutí, dilematu nebo krizového momentu, kterému lidé čelí.
Přála bych si, aby se tento přístup šířil a dostal se mezi lidi, protože nabízí něco výjimečného. Funguje jako skvělá prevence. Nemusíme čekat, až se nám život zhroutí, abychom začali pátrat po tom, kým vlastně jsme. Už teď můžeme budovat svou existenciální odolnost a tvořit si život, který je bohatší a hluboce smysluplný.
Život totiž není o tom zůstat na mělčině a vyhnout se všem vlnám, ale naučit se na nich surfovat. Je nesrovnatelně barevnější, když ho žijeme odvážně, vědomě, s otevřenýma očima a se vším všudy. Ty nejlepší příběhy totiž nikdy nevznikají v pohodlí komfortní zóny, rodí se uprostřed těžkostí, dilemat, konců a krizí, skrze které objevujeme sami sebe - rodí se uprostřed života, který stojí za to prožít.
POSLECHNOUT AUDIO
STÁHNOUT ČLÁNEK
