Jana Bínová – rozhovor

jana bínová

1. Jani, děkuji Ti za možnost udělat s Tebou rozhovor. Moc si vážím toho, jaká jsi a jak pomáháš svým klientkám cítit se lépe a podporovat jejich podnikání díky sebeláskovému a brandovému focení. Mohla by jsi se těm, kteří čtou tento rozhovor, krátce představit a říct, co pro Tebe znamená sebeláskové focení a co brandové focení?

Luci, děkuji za pozvání k rozhovoru. Jsi mým velkým vzorem, takže si Tvé pozvánky moc vážím. Posledních pár let se specializuji především na fotografování žen. Při sebeláskovém focení ženy provázím cestou k větší laskavosti k sobě sama, zavnímání těla a jeho většímu uvolnění. K tomu občas využívám tanec nebo vizualizace. Pak vznikají fotky, na kterých si ženy připadají krásné a smyslné. Pracujeme také s přijetím vlastního těla a hledáme jedinečnost každé z nich. Mou snahou je podpořit ženy k většímu sebevědomí, síle a svobodě, aby začaly dávat pozornost svému životu a svým pocitům, hledaly smysl života a plnily si sny. Je to samozřejmě i můj vlastní proces, takže bych se na toto téma mohla bavit celé hodiny. Při brandovém focení jdeme ještě o krůček dál, hledáme jedinečnost v podnikání každé klientky, posouváme hranice hojnosti. Protože už tím, že si klientka dopřeje jedinečné brandové fotky, automaticky posouvá podnikání na vyšší level.

 
2. Jaká byla vlastně Tvoje cesta? Co jsi dělala předtím, než jsi začala fotit? A co Tě na focení tolik uchvátilo? Kdy se u Tebe vlastně objevil onen velice trefný popis “fotografka ženské duše”?
 
Vystudovala jsem ekonomii a roky jsem pracovala v korporátu. Vždy mě ale fascinovaly ženy, které se nebály odejít ze systému výměny svého času za peníze a jít za svou vášní, a tak jsem si nevědomky předurčila i mou vlastní podnikatelskou budoucnost. Hodně tomu pomohlo mateřství a pár životních náhod. Nejvíce mě ale ovlivnila vlastní zkušenost s focením a jedno z prvních bylo u Tebe, viď? Od té doby si focení dopřávám pravidelně a vnímám ho jako něco, co můj život hodně sytí, dodává mi spoustu radosti a sebevědomí a je to takový můj zdroj. A to si představ, že jsem se poprvé ani fotit nechtěla, protože “já jsem to přeci nepotřebovala”, přišlo mi to povrchní a škoda peněz. Ale to, co mi to do života přineslo, je pro mě velmi cenné. Přiblížilo mě to blíž k vlastní kráse a hodnotě. Vlastně se dá říct, že jsem se sama sobě začala líbit. A tohle se snažím předávat i mým klientkám, to přiblížení se k jejich duši. A podle nádherných referencí od klientek se to opravdu daří. Asi proto mě jedna z nich nazvala fotografkou ženské duše a už mi to tak nějak zůstalo.
 
3. Obě víme, jak léčivé a někdy až terapeutické může focení pro klientky být. V čem si myslíš, že to spočívá? Jak se podle Tebe vlastně děje to kouzlo?
 
Podle mě se to začíná dít už v okamžiku, kdy se žena pro takové focení rozhodne a dopřeje si ten čas a investici do sebe. Řekne tím “ano” sama sobě a vesmíru. Pak už frčí zážitek, který začíná plánovaním a těšením se a pokračuje kouzlem, které udělá make-up, účes a krásné šaty nebo prádlo. Já už tu záři jen zachytím foťákem. Samozřejmě je mým cílem fotit ženu vždy z toho nejlepšího úhlu, dát focus na krásu a nikoliv “nedostatky”, volit vhodné pózy a slova podpory, ale to hlavní kouzlo má každá žena v sobě. Já ho jen vytahuji na povrch. A když ho pak žena spatří, tak je to nepopsatelně krásný pocit a pro mě ta největší odměna.
 
4. Co Tě nejvíce baví na brandovém focení? Pro jaké klientky tento typ focení nejčastěji fotíš?
 
Baví mě povídat si a poznávat lidi a jejich příběhy. Co je vedlo k podnikání, jaké je jejich poslání. To mě fascinuje. Asi i proto, že je to i moje cesta. A pak mě baví na ten příběh naplánovat to pravé focení. Vymyslet tu nejlepší lokaci, oblečení, vizáž, doplňky, rekvizity, pocity. Mám ráda i tu část, kdy si hraju s fotkami, vybírám je a upravuji. Vlastně si užívám celý ten proces tvoření a zhmotňování původní myšlenky v krásné fotky. Nejvíce fotím podnikatelky, které si vlastními silami budují svůj malý (nebo některé i velký) svět a nabízí nějakou úžasnou službu, díky které zlepšují životy ostatních lidí, otevírají je lásce, aby mohli vést spokojenější život, uzdravili sebe nebo svoje vztahy. Často jsou to právě terapeutky, koučky, jogínky a tak.
 
5. Jsi maminka dvou malých dětí. Jak se Ti vlastně daří skloubit práci a rodinu? Nemáš nějaká doporučení, která Ti fungují, pro ženy v podobné situaci?
 
Já mám občas pocit, že se mi to moc nedaří, že toho nestíhám tolik, kolik bych chtěla. Ale učím se nebýt na sebe tak přísná a vidět i ty malé pokroky. A ty se právě daří hlavně díky podpoře mého muže. S dvěma malými kluky za krkem si ani neumím představit, jak by to u nás vypadalo, kdybych jí neměla. Taky mi hodně pomáhá sdílení s kamarádkami, které řeší podobné situace jako já. Člověka to hodně inspiruje. Třeba v tom vést děti k větší samostatnosti, svěřovat jim nové úkoly v rámci domácnosti apod. A taky myslím, že je dobré, když kluci občas vidí, že musím pracovat a nemůžu se jim věnovat. Zároveň vnímají i to, že mě moje práce baví a to si myslím, že je hodně důležité. Pak zase vidí, že práce nechám a jdu trávit čas s nimi. Je dobré to mít v rovnováze. Jinak mi taky hodně pomohlo slevit ze svých nároků a že nemusím být “paní dokonalá”, to bylo docela úlevné zjištění.
 
6. Cítím, že do své práce dáváš hodně srdce a že se do svých klientek dokážeš dobře vcítit. Nejsi z toho někdy unavená? A co Ti pomáhá znovu nabrat síly?
 
Unavená si někdy připadám, asi jako každá máma, která dělá pro děti první poslední a snaží se i vydělávat a mít naklizeno a tak… Ale často si uvědomuji, že to, co mě nejvíc unavuje není práce samotná, ale myšlenky, co by kdyby a různé formy lpění na výsledcích. Tomu se snažím předcházet a pomáhá mi na to se zeptat sama sebe: Co bych udělala, kdybych neměla strach? A tím se řídit, i když je to pro mě někdy dost výzva. Když už se ale únava dostaví, tak mi pomáhá jít aspoň na chvilku do přírody, zaběhat si, pustit si dobrou hudbu, zatancovat si a nebo si prostě jít večer brzy lehnout. Ráda a často medituju, cítím, že mi to hodně pomáhá. Jana Bínová - rozhovor
 
7. Máš hotový nový web a také jsem slyšela, že se objednávky na nová focení jen hrnou. 🙂 Kam by jsi se chtěla dál posunout? Kam si myslíš, že Tě Tvá cesta vede nyní?
 
Web mám krásný a nějakou dobu si ho chci užívat a hodně fotit. Mám teď nově možnost fotit doma ve svém domácím ateliéru v obýváku. Pořád mě překvapuje, jak je ten prostor variabilní a dá se využívat pro různá focení. Kromě focení mě baví i sdílení a předávání zkušeností z mé cesty k sebelásce a k mému poslání, takže se nebráním ani konzultacím na tato témata. Přijde mi, že tak jak postupuji hlouběji sama k sobě, tak se to propisuje nejen do mého soukromého života, ale i do mé práce – do ještě hlubšího přijetí a pochopení ostatních žen.
 
8. Ráda se lidí ptám na tři nejoblíbenější knihy. Můžu se zeptat i Tebe? Jaké tři knihy Tě v životě nejvíc ovlivnily?
 
Já čtení miluji a trochu mě mrzí, že na něj teď nemám moc času. Můj život a vývoj ovlivnila velká spousta knížek. Ale pokud bych měla vybrat nějaké s ženskými tématy a cestou sama k sobě, mám moc ráda knihy Hernána Huarache Mamaniho – Kuranderu a Hadí ženu. Jsou to příběhy o síle, kterou v sobě hrdinky probudily za pomoci peruánských léčitelů, tzv. kuranderů, vše zasazené do nádherné peruánské přírody. Dále mám ráda knížky od Rhondy Byrne – třeba kniha o vděčnosti s názvem Kouzlo mi otočila nahlížení na svět tím, že mě naučila hledat na všem v životě to pozitivní a přitahovat si tak do života co chci a ne co nechci. Do třetice skvělá kniha Kundička od Regeny Thomashauer, tu bych doporučila jako povinnou literaturu pro každou ženu, která chce žít skutečně svobodně a ve své síle a není proto potřeba dělat nic jiného, než neustále udržovat hladinku vlastní radosti a potěšení.  
 
Jany web naleznete ZDE.

 

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *