Veru, vzpomeneš si na sebe, kým jsi byla a jak vypadal Tvůj život před tím, než jsi se rozhodla začít točit videa? Co bylo tím impulzem, že jsi se rozhodla věnovat technicky náročné a převážně mužské profesi? Jak pak vypadal Tvůj první rok?

Je to cca 10 let zpět. Pracovala jsem v korporátu a i v něm jsem dokázala být kreativní, ale ne tak, jako když jsem se rozhodla věnovat video tvorbě. Byl to skok do vody. Já tehdy neměla ani foťák ani zkušenosti. Plánovali jsme vlastní svatbu, koukali na dodavatele a já měla pocit, že bych svatební video zvládla líp.

Měla jsem pocit, že mě srdce táhne jinam, i když jsem pracovala pro fajn firmu a měla bezva šéfa. Přemýšlela jsem tehdy, co mě opravdu baví a při čem přestávám mít pojem o čase. Věděla jsem, že mám ráda lidi a že při jednom vzdělávacím projektu, který jsem v minulosti realizovala, jsem se musela naučit stříhat videa a to mě bavilo tak, že jsem se do toho dokázala ponořit na hodiny. 

Považuji za velkou výhodu, že jsem ženou v převážně mužské profesi. Historicky to byla mužská profese asi převážně proto, že technika byla těžká a bylo třeba číst mauály. Dneska je vše lehčí nejen na váhu, ale existuje hodně tutoriálů a kurzů. My ženy, máme šestý smysl, více empatie, příběhy dokážeme vidět jak ve vrásce na obličeji, tak ve skvrně na podlaze. Upřímně si moc přeji, aby bylo více video tvůrkyň.

Pamatuji si, jak jsme s manželem točili první předsvatební i svatební video zadarmo a pak se divili, že přišla první poptávka. Kolik to stojí? Vážně nám za to někdo chce dát peníze? Tehdy jsem na začátku vůbec netušila, kolik stojí všechna ta technika, kterou potřebuji, hudební licence a kurzy, do kterých jsem investovala, abych se vůbec dokázala zorientovat a naučit nejen točit, ale třeba stříhat videa ve FCPX. Manžel si tehdy myslel, že to zkusím, třeba mě to nechytne, foťák prodám a vrátím se zase do korporátu. Ale už jedenáctým rokem mám pocit, že dělám svou vysněnou práci.  

.

Jaké zkušenosti jsi dál nabírala? Vzdělávala jsi se dál? Vzpomeneš si na něco, co pro Tebe bylo velkým mezníkem nebo AHA-momentem?

Největším AHA momentem bylo zjištění, že nemusím videa tvořit jako někdo jiný nebo podle nějakých pravidel. Že se na svou konkurenci nemusím vůbec ohlížet. A že jediné, co mě doopravdy zajímá je, jestli se to bude líbit mému klientovi a mě – samozřejmě v návaznosti na to, co si o mé tvorbě bude myslet můj další klient.

.

Co na práci videograferky miluješ? Na co jsi ve své kariéře pyšná? Za co jsi vděčná? Co Ti Tvá profese přináší?

Svobodu. Jak tvůrčí, tak časovou. Nemám pocit, že bych příliš rozdělovala práci a život. Moje práce je součástí života, který mě baví. Jsem vděčná za to, že mám po boku manžela, který mi umožnil tímhle směrem jít a od začátku mě podporuje. Jsem pyšná na to, že všichni moji klienti byli s výsledkem mé tvorby spokojení a jsem vděčná, že za mnou chodí mimořádně milí, inteligentní a zajímaví klienti.

.

Jsi úžasná máma Huga a Kvída. Jak se změnilo Tvé pracovní nasazení, když byly kluci ještě úplně malí? Jak jsi zvládala natáčet svatby a být do toho máma? 

Upřímně jako úžasná máma si nepřipadám, někdy spíš jako trojhlavá saň.  Celé mateřství mi občas přijde zidealizované. Měla jsem ho za takovou růžovou oponou. Asi se nejde ani připravit na to, jaké to je, být mámou. Za mě je mateřství nejtěžší i nejlepší zároveň. Žádná z mých předchozích manažerských pozic mi nepřišla tak těžká jako role mámy. Zároveň bych jí nikdy za žádnou jinou nevyměnila.

Dokud jsem kojila, vozila jsem kluky s sebou a měla chůvu na celý den, která se o miminko starala. Vždy se našla chvilka kluky nejen nakojit, ale i pomazlit a chvilku se jim věnovat. Z natáčecích dnů jsem ubrala na počtu. Nebylo těžké najít čas na natáčení, ale na postprodukci ano, protože ta zabírá 90% času z celé tvorby. Takže i na ni jsem časem hledala hlídání, protože práce po večerech, když máte dvě malé děti, je dlouhodobě neudržitelná.

Zpětně viděno bych ubrala ještě víc a čas, na který bychom našil hlídání, bych věnovala sobě a svému vlastnímu rozvoji. Investovala bych do vzdělávání, rozvoje, odpočinku, péče o sebe, do vztahů s přáteli. Teď se to snažím dohnat. Jsem přesvědčená o tom, že jedině, když máme svoje potřeby naplněné, pak máme z čeho dávat. Až za delší čas mi došlo, že každá žena, která se stane mámou, by měla v první řadě myslet na sebe. Je to nesobecké, čím spokojenější bude máma, tím spokojenější bude celá rodina. 

.

Měla jsi během těch let nějaké období, kdy jsi si říkala, že s natáčením sekneš? Že to vzdáš? A proč jsi to nakonec nevzdala? 

Ano, určitě teď během Covidu. Říkala jsem si, že na to nemám, podnikat. Že je to moc složitý, riskantní, stát nepomůže, i když se tváří, že jo a už jsem to skoro oplakala, že nebudu moct dělat to, co mě baví. Protože na světě už je asi jen jedna profese, která by mě bavila ještě víc, ale na tu nemám dostatek talentu, takže dělat tu druhou nejvysněnější, je víc než super. 

Myslím, že stačilo se uklidnit a věřit tomu, že pokud člověku byl do vínku dán nějaký talent, tak musí existovat i jeho využití. Pustila jsem ty formičky, do kterých jsem se chtěla vmáčknout. Přestala jsem řešit kolik videí bych měla natočit a kolik peněz vydělat. A jen pokračovala v tom, co umím a čekala, co přijde.

Shrnula bych to slovy, prostě se z krize nepodělat, vydržet, udělat další krok, který umím a věřit, že ta práce zase přijde. A ona přišla, pár věcí jsem změnila a teď jí mám ještě víc, než jsem vůbec čekala, ještě víc mě baví a přináší mi i víc peněz. 

.

Mnoho lidí o Tobě říká, že jsi inspirativní žena. Čím si myslíš, že inspiruješ druhé? A kdo a co inspiruje Tebe?

Děkuju, ale to by mělo zodpovědět to mnoho lidí. Já si přijdu dost obyčejně. Vím, že moje silná stránka je empatie, dokážu naslouchat a záleží mi na tom, jestli klientovi za peníze, které u mě investuje, přináším reálnou hodnotu. A nebojím se říct svůj názor, i když jsem jediná, kdo ho má jiný. 

Mě inspiruje všechno a všichni. Nejvíc příběhy. Přijde mi, že je možné hledat inspiraci bez ohledu na to, kde jsme. Člověk se ale musí dívat nejen očima, a začít si všímat. Znáte to, jak jdete někdy lesem a koukáte na cestu pod nohy a zapomenete se dívat kolem? A jak je to jiné, když se rozhlédnete, občas je vidět veverku, krásný mech, slunko prosvítat stromy nebo si jdete na ten mech třeba sáhnout. Pro mě je mech lesní plyšák. Někdy mi to nedá a musím ho jít pohladit. Inspirují mě lidi, hudba, příroda, filmy, děti, články, výstavy a krása, kterou lidé dokáží vytvořit i třeba úsměvem. 

.

V poslední době natáčíš více videí pro značky. Na začátku bylo natáčení svateb, později se přidala rodinná videa. Souvisí rozšíření Tvých služeb s tím, kam v životě kráčíš? 

Určitě, začala jsem se víc dívat na to, kdo jsem a co chci. Nejen v tvorbě, ale i v životě. Mě přitahují kreativní lidé. Baví mě sdílet zkušenosti, propojovat a vyjadřovat podporu dobrým lidem i myšlenkám. Už delší dobu mám pocit, že mě má cesta vede zase o kousek dál, otěže nedržím, tak uvidíme, kam to bude dál. 

.

Nedávno jsi vytvořila moc hezký projekt – Lokální dárek. Co Tě k tomu inspirovalo. Co jsi se při něm naučila? 

To bylo v době, kdy jsem přišla skoro o všechnu práci. Říkala jsem si, že bych chtěla tím, co umím, někomu pomoct. Možná proto, že jsem sama cítila tíhu toho, jak je těžké přežít, když léta budujete svou značku a pak ze dne na den nemáte skoro žádnou práci. Napadlo mě spojit více tvůrců v jednom videu. Chtěla jsem, aby i o sobě věděli navzájem. Fungovalo to na principu “já sdílím tvou tvorbu a ty zase mou”. Naučila jsem se, že když něco chceš, tak se celý vesmír spojí, aby se to stalo.

Na začátku byla dobrá myšlenka, přidala jsi se Ty s webovou stránkou, které jsi věnovala hodně času a pak i Honza Bartoň s fotkami a pomocí s druhou kamerou. Pak jsem narazila na kurz s Pavlínou Louženskou, který mi přidal další dílek do skládačky. A v neposlední řadě můj muž. Vím, že kdyby to točil štáb s profi osvětlením a vším, co bychom pro ještě lepší kvalitu potřebovali, pak že to bude stát mnohem více dnů i peněz. A většina z mých kolegů by řekla, že to nejde. A já hledala způsob, jak to udělat, aby to šlo i v těhle punk-covidových podmínkách. A povedlo se. 

.

Jsi výraznou tváří Slaných Karamelek – setkání inspirativních žen – podnikatelek. Jaký přínos vidíš v propojování žen, ve vzájemné podpoře a v networkingu obecně?

Ten největší. Leží mi na srdci propojování, podpora a sdílení zkušeností, doporučení a příběhů. Je to vždy velmi obohacující a inspirující. Navíc je prokázané, že většinu zakázek v našem kreativním odvětví, získáváme na základě networkingu. Myslím, že lidi rádi investují peníze do něčeho, kde už mají vybudovanou důvěru. A přijde mi kouzelné vidět, jak se ženy propojují navzájem a vytvářejí dvojice nebo skupinky pak i mimo Slané karamelky, třeba jen proto, že je takové setkání k tomu inspirovalo. To je asi největší odměna za všechny realizace těchto setkání. 

.

Jak vnímáš svůj poslední rok? Kam budou Tvé kroky směřovat nyní? Můžeme se těšit na nějaké nové projekty?

Vnímám ho jako transformující. Uvědomila jsem si, že je na čase jít s kůží na trh a nebát se ukázat kdo jsem, i se všema chybama, který mám nebo dělám. Chci inspirovat nejen fotografky, ale ženy vůbec, aby začaly natáčet a pomáhat jim dostat se k tvorbě videa. Je to nástroj budoucnosti. Když se podíváte na sledovanost videí a fotek na IG, pak videa jednoznačně vedou. Ženy mají dar vyprávět příběhy a já jim chci pomoct vyprávět je pomocí videa.

 

.

Veru web najdete zde.

Instagram zde.

Veronika Horejšová – rozhovor

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

chcete dostávat

novinky z blogu?

Kdykoliv vyjde nový článek, zašlu vám ho.  Nechci vás zahltit, ani vám zasílat sáhodlouhé prodejní kampaně. Chci jen, abyste dostali nové inspirativní nebo edukativní články přímo do vaší mailové schránky.

Nemusíte se obávat, váš e-mail nesdílím třetím stranám. Navíc se můžete kdykoliv odhlásit.

Nemusíte se obávat, váš e-mail nesdílím třetím stranám. Navíc se můžete kdykoliv odhlásit.

A je to. :)

novinky z blogu?

chcete dostávat