Na čestném místě v mé knihovně leží kniha Ženy, které běhaly s vlky. Její autorka, jungiánská psychoanalytička, Clarisa Pinkola Estees, se v ní zabývá archetypy žen divošek – tedy vědomých žen, které žijí v souladu s tím, kdo jsou. Jak to souvisí s rebrandingem?
Odpovědi můžete najít v archetypech
Archetypy jsou podle Carla Gustava Junga pravzorce chování uložené v našem kolektivním nevědomí. Dají se vztáhnout na cokoliv v lidském životě. Archetypy jsou hluboce zakořeněné v našich osobnostech, najdeme je nejen ve filmech, pohádkách a mýtech, ale také v brandingu a marketingu. Podle archetypů lidé prodávají své produkty a služby, ale také je podle archetypů nakupují. Tyto prapříběhy a pravzorce nám pomáhají vidět v chaotickém světě řád a strukturu, kterou hledáme.
La loba – příběh o vlčí ženě
Můj nejoblíbenější příběh z knihy pojednává o vlčí ženě. “La Loba” žije hluboko v každém z nás. Je to stará a moudrá žena, která chodí po krajině a sbírá kosti vlků. Když se jí podaří nasbírat celou kostru, rozloží ji ve svém obydlí a celý den přemýšlí, jakou píseň ji večer zazpívá. Pak rozdělá oheň a zpívá jí krásné písně celou noc. Na kostech se postupně začne objevovat maso, poté srst a nakonec se nový vlk nadechne a za úsvitu odběhne znovuzrozený do divočiny žít svůj nový život.
Příběh znovuzrození
Tento archetypální příběh není možné chápat jinak než jako příběh znovuzrození – neustálého koloběhu života – smrti – života. Něco starého v nás (maso a srst) musí zemřít, aby se mohlo zrodit něco nového. Někdy je prostě načase vzít naše neměnné části (kosti) a zazpívat jim novou píseň (vdechnout novou duši, nový život).
Potřeba nechat staré nepotřebné věci odejít, a na našich pevných základech postavit něco nového, živoucího, tu vždy byla a vždy bude. Je to podstata života samotného, který spočívá v zakoušení sebe sama a nekonečném rozpínání se a růstu. Proto je pro mě tento příběh nesmírně inspirativní, hluboký a pravdivý.
Někdy je potřeba nechat něco zemřít, aby se nového mohlo narodit
Ti, kdo se zuby nehty drží na stejném místě svých starých nepotřebných přesvědčení ze strachu ze změny a z nedůvěry ve svou sílu, se dopouštějí zrady na životě a jeho samotné podstatě. Život je jako řeka. Když jste v ní, nemůžete stát donekonečna na místě nebo plavat proti proudu. Její proud vás stejně dřív nebo později vezme s sebou.
Příběh o vlčí ženě neplatí jen o životních obdobích, které uzavíráme a otevíráme. Platí úplně stejně v našem podnikání. Vzhledem k tomu, že se chci ve své práci zaměřovat na jedinečné one-woman show osobní brandy, bude následující text zaměřen právě na ně.
Cítím, že za každým láskyplným projektem těchto žen podnikatelek se skrývá část jejich životní cesty. Tuto cestu motivovala nějaká konkrétní potřeba, kterou chtějí naplnit a pomáhají ji tak naplnit i svým klientkám a klientům. Mluvím tu o ženách, které mají ke svému podnikání a ke svým klientům vztah. A aby mohl jakýkoliv vztah fungovat, musí být autentický a vzájemně obohacující.
Posunout se dál
Může se stát a z nejvyšší pravděpodobností se to stane i opakovaně, že v jisté fázi cítíte, že je nutné se ve svém podnikání posunout o kus dál. Do života vám vstupuje úplně nová potřeba, vnější okolnosti se změní nebo chcete ve své práci jít více do hloubky. Cítíte, že už nejste takovým přínosem pro své klienty jako předtím nebo, že oni už nejsou přínosem pro vás.
Jak poznat, že je čas na rebranding?
Poznáte to tak, že se v současné situaci necítíte dobře. Jste vyhořelá, unavená a vaše práce vám už nepřináší tolik nadšení i finančního ohodnocení. Nevíte, kudy se vydat a i když to tušíte, bojíte se přicházející změny.
Jít cestou, která voní životem?
Vždy máte na výběr. Jít cestou, která voní životem nebo se vzdát a zahořknout. Je potřeba jen uvěřit, že i když to aktuálně může bolet, tak najdete správnou a bezpečnou cestu, jak se znovuzrodit.
Chtěla bych tu pro vás v těchto chvílích být – když staré umírá nebo když se rodí nové. O těchto cestách už totiž něco vím.
Úžasně napsané a tak trochu mi to mluví z duše. Už tak nějak dlouho vím, že tu změnu musím udělat. Jen kdy vykročit a kterým směrem.
Díky Katy, za komentář. Přesně tohle jsem si říkala před dvěma lety. Věděla jsem, že je čas na změnu, jen jsem nevěděla kdy a kudy. 🙂